[Pavlína M.]

Škoda, že jste téma "krása lidská nebo kočičí" uzavřeli. Než jsem se stihla prokousat na konec, už se stalo...
Nejsem chovatel nahatek, ale přesto se mi tyto kočky moc a moc líbí a mnoho z toho, co se tam probíralo jsem zažila v chovu peršanek hodně dávno.
Pamatuji dobu, kdy se na perskou kočku čekalo i půl roku, bylo to u nás módní plemeno na vzestupu. A tomu také odpovídaly ceny.
Ale v průběhu mnoha let zapracoval trh, nabídka převýšila poptávku a troufám si říci, že u chovu vytrvávají už jen ti skalní a přidávají se občas noví, kterým tyto kočky učarují.
Zdaleka už není takový zájem jako byl.
Myslím, že chov sphynxů je dnes tam, kde byl kdysi chov peršanek. Existovalo pár lidí, kteří chovali s tím, že přesně vědí, co chtějí a pak se nabalovala spousta dalších, kteří si kočky pořídili jen pro "odchov koťat".
Dnes je problém perské kotě prodat. A to nemám jen za sebe, ale i za spoustu mých známých.
Můžete se podívat i na chov britek. Když nastal jejich boom, jaké byly ceny. Dnes britku koupíte už podstatně levněji.
Takže si nemyslím, že apelovat tím, že cena spynxů by se měla udržet někde kolem 50 tisíc či více má cenu. Bude to u nich stejné jako to bylo u ostatních plemen, které se u nás rozšířily podstatně dříve než spynxové.
A opravdu, je to jen v lidech. Sama mám pár koček pořízených v zahraničí za "nekřesťanské" peníze, mnohé budu splácet ještě mnoho let. Ale pořídila jsem si je proto, že jsem prostě chtěla konkrétní kočku s konkrétním rodokmenem. A byla jsem tomu ochotna obětovat osobní pohodlí, jezdění na dovolenou a třeba nákupy značkového oblečení.
A světe div se, koťata po těchto kočkách mám velice zřídka a velmi ráda je "předávám" dále na mazlíka. Mám s tím daleko lepší zkušenosti než s chovem a chovateli. A velká většina mých koťat byla zadarmo. Hodně zájemců jsem odřekla a raději, než bych dostala nějakou třeba solidní částku od člověka, který se mi nepozdával, jsem kotě darovala člověku, u kterého jsem si byla jistá, že se u něj bude mít mnou odchovaný tvoreček dobře. Jsem s těmito lidmi ve styku, neváhám jim poradit třeba o půlnoci.
Jsem tím špatná, že "shazuji" cenu perských koček?
A k vyjádření k paní L. a paní R.: Paní R. jsem potkala párkrát na výstavách, vždy byla milá a ochotná, doma u ní jsem nebyla, ale její kočky nevypadaly, že by nějak strádaly.
Paní L. mi mnohokrát nezjištně a velmi ochotně radila, ač nemám sphynxe, ale peršanky. V životě jsme se osobně neviděly, jen jsem prostě napsala mejl a zavolala. Zkusila jsem to a uspěla jsem. Za to jí chci mnohokrát poděkovat. Nikdy mě neodbyla, nikdy mi neřekla, ať se poradím někde jinde.
Také na mě se mnohokrát už obraceli majitelé kočiček a nejen peršanek s prosbou o radu. A pokud vím, tak se snažím ochotně poradit. Nejsem si vědoma, že bych někoho odbyla.
A tak se ptám... Neměl by chov koček být hlavně o tomto? O vzájemném radění si, o předávaní zlušeností? A hlavně o lásce ke kočkám? Proč do svého koníčku taháme útoky a nadávky? Není ten svět kolem nás už tak dost zlý? Neměly by nám kočky přinášet radost, seznamovat nás s dalšími stejně střelenými lidmi, posedlými láskou ke kočkám?
Z mnohých příspěvků na mě tohle nepůsobilo, z mnohých ano...
Nechtěla jsem na nikoho útočit, ani se nikoho zastávat, jen se přidat se svou zkušeností, jak "šel chov peršanů v ČR v průběhu pár desítek let"...
Všem přeji krásný večer, kočičkám pohlazení a jen ty nejlepší páníčky.
Pavlína a chlupatá smečka.
_________________
Pavlína & ROYAL DREAM
Věřím, že kočky jsou duše vrácené na svět.
Jsem si jist tím, že kočka by se dokázala procházet po obláčku, aniž by se propadla.
(Jules Verne)

[Sfinxie]

[bezinka]

[Efis]

Také jsem četla celou diskuzi "krása lidská a kočičí", občas se nestačila divit slovním potyčkám zúčastněných a sama jsem na celou věc měla rozporuplné názory - každý měl v něčem pravdu a něčím - mě osobně - vytáčel. Ale tohle jste, Pavlíno, shrnula moc hezky a vlastně jste tím vyjádřila to, s čím vnitřně souhlasím, jen jsem to neuměla takhle podat..