[Monika11]

Dobrý den, mám doma pětiletého britského kocourka. Naše soužití probíhalo až doposud úplně bez problémů-je to domácí mazlíček, nechodí vůbec ven, spí s námi v posteli. Občas se vyčůral, kam neměl, ale vyřešilo se to vždy jen malým plácnutím přes zadek a byl dlouho klid. Bohužel jsem musela koncem roku kvůli problémům při těhu jít do nemocnice. Když jsem se po třech měsících vrátila, byla náš vztah trochu chladnější z jeho strany, ale po čase to zase bylo v pohodě. Pak jsem porodila a opět se ke mně choval odměřeně, ale zase se to srovnalo. Alespoň jsem měla ten pocit.

Minulý týden se vyčůral kam neměl a já jsem ho plácla. Když jsem se k němu otočila zády, zasyčel na mě. Tak jsem se otočila zpátky a v tu chvíli vyskočil do výšky metru a zakousl se mi do ruky. Nebudu popisovat, jaká to byla bolest a že mě to úplně ochromilo. Nebyla jsem vůbec schopná reagovat, podlomila se mi kolena a rozbrečela jsem se. Zhnisané hluboké a bolestivé rány si léčím ještě teď. Nemluvila jsem s ním, nevšímala jsem si ho asi dva dny a pak, protože za mnou pořád chodil a tulil se, jsem ho pochovala a myslela jsem si, že je vše v pohodě. Jenže o pár dní později se znovu vyčůral kam neměl (jinak chodí na záchod normálně, má ho vždy čistý, často měníme kočkolit). Ani jsem ho nějak netrestala, jen jsem na něho zvýšila hlas a šla jsem to uklidit. Ale i když jsem mu nic nedělala, on sklopil uši, začal mrskat ocasem a minimálně pět minut se na mě snažil zaútočit. Pak se na chvíli uklidnil a když jsem se na to místo, kde se vyčůral, vrátila znovu asi po hodině, znovu začal na mě útočit. Nemohla jsem se ani pohnout, pořád za mnou běhal a nakonec mi skočil a pověsil se mi na nohu.

Jsem z toho nešťastná a nevím, co mám dělat. Miluji ho, ale takové chování nemohu tolerovat. Obzvláště když máme doma půlroční mimčo.

Prosím poraďte, určitě máte zkušenosti a řeknete mi, jak se mám v takovou chvíli zachovat.

[Darya]

Ach jo, zase další páníčci, kteří řeší nečistotnost tresty? Přečtetě si tady na fóru něco o čurání kočky mimo záchod, příčiny bývají takové, že se rozhodně plácnutím řešit nedají. Pak se nedivte, že kocour na vás útočí, když ho bijete a on absolutně neví proč.

[Silvie OK]

Já jen doplním, namátkou...:

http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=527
http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=3450
http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=2202

[Jana Babická]

[Luci + 4]

Z toho, co píšete, je jasné,že kocour není agresivní bez důvodu. A ten důvod je nejen v tom, že ho trestáte, ale i ve všech změnách, které u vás proběhly - vaše nepřítomnost doma,pak návrat s miminem - pro kocoura novým, neznámým tvorem,všechny zmeny,které souvisí s péčí o mimino, včetně toho, že se možná věnujete více dítěti, méně kocourovi.

Čůráním kocour reaguje na všechny změny, dává najevo nespokojenost - tím, že ho trestáte, se to ještě zhoršuje.Kočky jsou velmi citlivé a svou nespokojenost dávají najevo po svém. Přečtete pečlivě výše uvedená vlákna, určite z nich mnohé pochopíte.
_________________
Někdo má kočky na střeše, někdo v kleci, někdo na kšeft, někdo ve voliéře, někdo na exhibici... Naštěstí je pořád dost těch, kteří mají kočky v srdci.

[Monika11]

No, trochu mě překvapují ty rychlé soudy. Nesuďte někoho, koho neznáte a on vás žádá o pomoc. Ty, které byste měly soudit, sem určitě nepřijdou, protože jim na životě kočky záleží asi tak jako na obalu od čokolády, který někde pohodí. Dost mě to mrzí. Kdyby se každý ke zvířatům choval jako já a miloval je tak jako já, tak by určitě všude neběhala opuštěná. Pár jsem jich už zachránila a vrátila k životu, tak ze mně nedělejte nějakého tyrana. Vím, jaké je to zachránit koťata, která soused nechal s klidem umírat na své zahradě a ještě nad tím krčil rameny, že je mu to jedno. Já jsem k ni vstávala v noci, krmila jsem je a vychovala jsem z nich dvě báječené kočičí dámy. Také vím, jaké je to pečovat o zvíře s epilepsií. Tak se ke mně nechovejte jako k někomu, kdo nemá rád zvířata. Dělal by tohle člověk, kterému by na nich nezáleželo???

To, že ho občas plácnu a tím nemyslím nějak silně, znamená, že jsem špatný člověk a že ho nemiluji. Zkusila jsem různé způsoby. Nejdříve fungovalo jen okřiknutí, ale pak mu nevadilo ani to, když jsem u něho stála a zakřičela jsem na něho nebo jsem ho odnesla na záchod. Stejně to příště udělal zase.

K veterináři s ním určitě zajdu, jestli mu náhodou něco není. Ale mě by spíše zajímalo, jak mám reagovat na to, jestli mi tím dává najevo, že mu vadí ta změna v naší rodině. Jak bych to měla řešit, protože dítě pryč určitě nedám. Naopak si budeme chtít pořídit časem další.

Děkuji za odpovědi těm, kteří mě nebudou soudit, ale raději mi poradí nebou podělí se se svými zkušenostmi. Děkuji.

[kaba]

Nepíšete, jestli je kocourek kastrovaný(nebo jsem to přehlédla). Tím že čůrá kam nemá, Vám dává najevo že se mu něco nelíbí nebo že ho něco bolí. Osobně si myslím, že má nějaké zdravotní problémy(např. ledvinové kameny). Agresivita by mohla být taky známkou bolesti, kterou jste mu způsobila byť malým plácnutím na bolavé místo. Vemte ho k DOBRÉMU vetovi.

[tatiana]

Moniko, já kdysi před léty měla podobný problém, i když ne až tak vyhrocený do kousání-taky po narození dcery. U nás šel nakonec bohužel pryč kocour, protože byl agresivní na mrně, a to jsem nechtěla riskovat. Dala jsem ho spolupracovnici.

Je pravdou, že v té době jsem toho o kočkách nevěděla tolik, co dnes díky internetu. Dnes bych se pokusila situaci zvládnout.

Co poradit. No já osobně taky hartusím, když dělají, co nemají (stejně je mi to prdlajs platné ), občas přijde i lehké švihnutí proutkem, pokud mi vlezou na totálně zapovězenou stranu linky. A nemyslím, že je tím týrám, takže za lehké plesknutí po zadečku vás rozhodně odsuzovat nebudu.

Dle mého názoru je to jeho reakce na všechny ty změny u vás, špatně se s nimi srovnává. Nejdřív by to ale chtělo vyloučit onemocnění - je-li to ve vašich silách, odeberte jeho moč a dejte vyšetřit na zánět močových cest a na kameny v moči. To bych udělala jako první.

Pokud by toto vyšetření bylo negativní, je to skutečně porucha chování způsobená stresem z mnoha pro něj dosud neakceptovatelných novinek v jeho životě. Neuvedla jste, zda je či není kastrovaný. Pokud není, dejte ho vykastrovat. Pokud je, zkuste zakoupit Feliway a aplikujte ho tam, kde kocour pobývá nejčastěji. Moje veterinářka s ním má ty nejlepší zkušenosti-dokonce i při kocouřím značkování, prý se omezilo na snesitelnou formu. Prozatím bych dávala hodně velký pozor, aby mimčo nezůstalo s ním bez dozoru. Jen aby o něm věděl, ale nemohl na ně. Kočky nesnáší hluk, a malé dítě křičí, pláče, i to mu může vadit. Tresty za nečistotnost úplně vynechte, jen mu zvýšeným hlasem řekněte, že je ošklivý kocour a nevšímejte si ho. Místo umyjte neředěným octem. Zabraňte mu vstupu do ložnice, aby vám nemohl očurdit peřiny.

A ozvěte se Janě Babické, určitě bude mít pro vás radu-možná lepší než já.
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Monika11]

Děkuji. K doktoru s ním určitě zajdeme. Jestli se zase někam vyčůrá, zkusím tu moč nabrat a vzít ji k veterináři na rozbor. Snad to ale nebude nic vážného. Už jsem se o jednoho nemocného kocourka s epilepsií a špatnými ledvinami starala a vím, co to obnáší.

Kocourek kastrovaný není. Nikdy moc neznačkoval, tak jsem to nepovažovala za nutné. Občas něco provedl, ale nebylo to nic strašného. Tak jsem ho nechtěla trápit.

Plácat přes zadek už ho tedy rozhodně nebudu. Ještě teď se mi hojí ty rány. Zkusím znovu jen to okřiknutí, ale nejsem moc přesvědčená o tom, že by to pomohlo.

Také ho teď nenechávám v přítomnosti mimča o samotě. Mám strach. Je pravda, že když malý začne pěkně vyvádět (a že to mimča umí....), tak se na mě i na něho dívá strašně zle. Je to fakt, byl zvyklý na svůj klid. My oba v práci, večer jsme se s ním pomazlili a šup do společného pelíšku. Teď tam přes celý den "zacláním" já a prcek, takže nemá svůj klid. Pak jsme s malým venku a večerní kolotoč se také točí kolem mimča. Krmení, koupání, uspávání. Však to znáte. Mám na něho čas až v noci a mazlíme se, než jdeme spát. Ale asi mu to nestačí.

Všichni ti, co jim na něm nezáleží, nám radí, ať se ho zbavíme. Ale já jen při pomyšlení na takovou věc brečím, protože ho miluji a nedokáži si představit, že by najednou byl u někoho jiného.

[Monika11]

Zkoušela jsem napsat na e-mail paní Babické, ale vrátilo se mi to, že to neexistuje.

[Darya]

jestli není kastrovaný, tak velmi pravděpodobně čurá mimo záchod právě z tohoto důvodu. Neciťte se ublíženě, že jsme vám tu některé napsaly přímo, co si myslíme. Podobných témat je tady i na jiných fórech sto a jedna, omíláme dokola pořád to samé a pak se ukáže, že kočka není kastrovaná, není ani vyšetřená na choroby močových cest atd. prostě nejsou zajištěny základní předpoklady pro udržení kočičí čistotnosti v bytě. Plácnutím kočce činící dle svých přírozených instinktů a pudů opravdu nic nevysvětlíte, nejde o to, že byste ji týrala, ale děláte to úplně zbytečně.
Kocour buď značkuje, protože není kastrovaný, a jako takový má větší smysl pro teritorialitu, čímž by se vysvětlilo i zhoršení po příchodu dítěte do domácnosti. Pro něho je to prostě tvor, který mu vstupuje na jeho výsostné území, takže kocour se chová tak, jak mu velí jeho kocouří silný teritoriální pud. Je opravdu blbost to řešit plácnutím.
Může to být i prostá reakce na změny = nejistota. Plácáním to akorát zhoršíte, naopak je záhodno kočce pocit jistoty vrátit. Dopřát jí klid, když ho potřebuje, skryté útočiště, ale i pozornost a lásku.
Nebo značkuje kvůli nemoci, tam je potřeba rychlé vyšetření a léčba. Záněty močového měchýře či močové kameny bolí kočku úplně stejně strašně jako lidi, takže rychlý zásah je na místě.

Ještě k té kastraci - pokud ho držíte v bytě a nezajišťujete mu pravidelný přísun partnerek, trápíte ho právě tím, že není kastrovaný. Kastrace není trápení, naopak, je to úleva od neodbytného rozmnožovacího pudu, který je u koček často silnější než pud sebezáchovy. Kastrovaný kocour je úplně stejný jako nekastrovaný, akorát se netrápí tím, kde sehnat kočku k páření, neznačkuje, nemňouká nešťastně za oknem atd. Prostě žije i pro něco jiného než pro sex

[tatiana]

Víte co, žádné zbavování se nemusí konat, ale já to jinak nevidím, než že kastrace bude NUTNÁ. Není to skutečně žádné neštěstí a trápení, věřte mi, naopak. Trápení pro nekastrovaného kocoura je, když nemůže krýt kočky.

Po tomhle všem, co jste napsala, tak já to vidím tak, že nemocný nebude-to by močil na nežádoucí místa pořád a ne jen někdy, s pravděpodobností hraničící s jistotou jde o jeho protest proti změnám, které ve vaší rodině nastaly. Takže kastraci vidím jako nezbytnou. Po ní se časem kocour zklidní, agrese ho přejde. Ještě bych skutečně zakoupila Feliway-až bude po kastraci, to by mu mohlo pomoct se s novou situací rychleji srovnat. Věřte mi. Jiné řešení nebude, pokud si ho chcete ponechat. A já věřím, že tak to bude možné. Bez kastrace asi stěží. Byl by nebezpečný i pro vaše mrně. Pak to bude v pohodě. Uvidíte.

A co kdybyste mu pak po kastraci pořídili ještě kočičího kamaráda, který by s ním sdílel čas, který mu nemůžete věnovat vy a zároveň by odpoutal jeho pozornost od dítěte...
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Catca]

Já jsem kdysi dávno zažila podobnou situaci - měla jsem nekastrovaného kocoura, který byl na mně hodně závislý a domů jsem si najdenou přinesla děťátko. Ale byla jsem připravena na to, že kocour by mohl žárlit a tak jsme to s mužem řešili tak, že když jsem se já věnovala synovi, tak on si hrál s kocourkem, hladil ho, nosil a odměňoval pamlsky. Když malý usnul, věnovala jsem seů. Každopádně jsme kocourkovi dávali najevo, že ho milujeme a že když se mazlíme s děťátkem, tak on z toho má taky potěšení - je mazlený, odměňovaný a pod. Nakonec jsme ho sem tam našli spát s malým v postýlce. Přežli jsme to všichni.

[tatiana]

Tak tohle je jednoduché a přímo geniální řešení! Gratuluji!
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Ataner]

Ahoj moniko, před 5 lety když se narodil nevlastni bratr jsme statou řešily podobny problem. Se svoji přítelkyni si pořídily od kotatka britského kocoura. Od mala byl snima zvykli spat v posteli a že všechno se točilo kolem něj. Byl to hrozny mazel a kdyz si v posteli našel misto tak se zněj absolutně nehnul. Pak ,,teta´´(když kocourkovi byly 3) byla na mateřsky takže se mu věnovala furt. jenže když se malej narodil a vratily se domů tak na něj kocour hned utočil(nebo spiš si chtěl hrat).Takže musel hned pryč z ložnice a vubec odevšud kde byl malej. Takže se mu moc nevěnovala protože musela byt furt s miminkem a tata v práci. Taky nam ho bylo hrozně líto, byl furt uraženej, dělal naschvaly a když se mu už chtěl někdo věnovat tak dělal že o to nestojí a nenechal se ani hladit. Postupem času se to sice zlepšovalo ale už to nebyl on, byl zněj kocour co se jen valí v rohu a tloustne. Jelikož se ho nechtěly zbavit tak docela riskantnim krokem pořidily kocicku(koťe) aby si měl aspon skym hrat a nejdnou z něj bylo taky koťe byly jak maly děti na hřišti a ani se neporvaly. A na kocourkovi bylo vidět že je zase štastnej. Ted už ma malej svůj pokoj a oba spinkaj snima a jsou to milacci

[PavlaH]

Dobrý den Moniko, měla jsem s kocourkem podobný problém - řešila jsem to poněkud radikálněji než napomenutím, a to po kočičím způsobu a od té doby na mě nic nezkoušel... Hlavně se nesmíte kocourka začít bát, on měl jen špatnou náladu a vztek, proto kousal... Já měla VZTEK taky a poprali jsme se - kdo myslíte, že vyhrál? Podrobný návod posílám v soukromé zprávě... Zdravím a nic si z toho nedělejte, na kousace nejlíp zabírá jód a pokud je kocour domácí, nic se Vám nestane. Apropos - někdo tu radil druhou kočičku, to vůbec není špatný nápad - kocour se zabaví a svoji dominanci si ukojí na mladším kočičím členovi domácnosti. Přeji krásný zbytek dne a malému dobrého kamaráda... Pavla

[Jana Babická]

[Monika11]

Nám hned od začátku bylo jasné, že asi bude trochu problém. Opravdu byl vždy středem našeho světa. Hned jak jsem se vrátila z porodnice, tak jsem se mu věnovala. Vždy jsem ráno pohladila a pochovala dříve jeho než prcka. Když jsem se já věnovala malému, snažil se manžel muchlovat s kocourem, aby se necítil ukřivděný. Přesto jsem od začátku z něho měla pocit, že je prostě jiný. Spí s námi, má svoje místečka, kde ho nikdo neruší, staráme se o něho stejně, ale mám pocit, že to není on.....

Nemít z něho strach!!! To je teď težké. Abych byla upřímná, hned po tom incidentu mi bylo jasné, že jsem udělala chybu, že jsem se jen rozbrečela a odešla jsem. Napadlo mě, že si teď bude myslet, že má navrch a dá mi to brzy pocítit. Také že ano. Hned za pár dní na mě zaútočil, když jsem na něho jen zvýšila hlas. Já jsem si bohužel najednou uvědomila, že se ho bojím. Skočil mi na nohu a já jsem se třásla, polilo mě horko a on to určitě poznal, protože pak na mě dorážel mnohem více. Teď se snažím zase získat tu důvěru, kterou jsem v něj měla. Pomalu a jistě-krok za krokem. Doufám, že to napadení byl ojedinělý případ a nebude se opakovat....

Další kotě si asi pořizovat nebudeme, ale vážně zvažujeme tu kastraci, i když manžel se o tom moc bavit nechce.....

Teď čekám na to, až se mi podaří odebrat mu moč a pak hned vyrazíme k paní doktorce. Tedy bude muset jet manžel, protože já s tou svou zraněnou rukou a strachem z kocoura bych jim tam asi nebyla moc platná.

Děkuji ještě jednou všem, kdo mi odpověděli, za dobré rady, jak danou situaci řešit. Určitě se ještě ozvu, jak jsme dopadli.

[Silvie OK]

No jo, chlapi a kastrace kocourků ... to je vděčné téma...

My teda doma na toto téma jen debatovali, není nutnost k tomu přistoupit, ale i tak to byly vášnivé debaty. Zkuste si s manželem pořádně promluvit, přece jen, kastrace je pořád lepší než muset dát kocourka pryč. A hlavně, u kocourů se jedná o jednoduchý a rychlý zákrok, ze kterého se za chvíli dostane.

Je to pro kocourka pořád lepší než nenaplněné touhy po kočičandě, "nervy" při "ovládnutí domu" a pod.

Držím pěsti, ať to všichni co nejdříve zvládnete. Uvidíte, za chvíli bude mít Vaše mimčo v kocourkovi parťáky a Vy zase doma klid

[Gucci]

Dobrý den.
I my jsme měli podobný problém. kocourek byl ale agresivní jen na přítele a bojoval s ním o moc. Snažil se být pánem domácnosti. Útočil na něj nečekaně (hlavně v noci) a kousal jako o život. Nejvíc útočil v noci, občas i na mě, báli jsme se ho tak, že jsme se schovávali pod peřinu...
nakonec jsme ho dali kastrovat. chvíli trvalo než se zklidnil, ale teď je miláček, jen se mazlíkuje a ani při hraní nekouše. Prostě miláček.
Dřív také hodně mňoukal, lezl po zdi, trápil se pro kočičku. Po kastraci je na 100 % klidnější, spokojenější a tím se i zlepšili vztahy mezi námi.
Nyní ho miluju ještě víc
přeji hodně štěstí a ničeho se nebojte. Je to jednoduchý zákrok.
Držím palečky

[Jana Babická]

[Sfinxie]

Jani, tak to je silene. Vubec si to nedokazu predstavit. Ze takove zvire ma tolik sily a zloby.

Hodne smutne. A uz vubec si nedokazu predstavit souziti s takovym kocourem. Je mi to lito...
_________________
Marketa Kraut

[lilinka]

ja som tiež za to,že ked sa mi nepáči chovanie mojej mačky/kocúra, tak jej to dám jasne najavo.a trebárs plesknutím po zadku,alebo po nej hodím niečo,čím ju nemôžem zraniť.preto si nemyslím,že monika spravila chybu, ked ho pleskla.chyba bola v tom,že kocúr bol rozmananý.zrazu nebol stredom vesmíru.zlosť sa v ňom hromadila a prepukla pri treste.ale keby vzala mucholapku/je to bezpečné,ale štípe/ a vyobšívala ho,viac by si to nedovolil.alebo aspoň nie tak razantne.a postupne by sa stanovili mantinely.nakoniec pre mačky je preplesk úplne prirodzený,ked počujem,ako sa sphynxy fackujú,veru často aj zasiahnem,ked to ide do tuhého. a ked som si doniesla lilinku,mala divné maniere.ked sa jej nepáčilo ako som ju hladila,zavrčala a kusla.a teraz to už nespraví,zakaždým dostala po riti a pochopila,že to sa nerobí. a nikdy sa neurážajú,naopak,ked som naštvaná a niektorého pleštím,tak sa síce zdekuje, ale ked za chvíľku zavolám dojde ihned a pradie už zdaleka.myslím,že vždy musí byť jasno,kto je šéf.ked sledujete prírodopisné seriály,tak sa nik nečuduje,ked šéf svorky trestá podriadených.a koľkokrát veľmi tvrdo.takže si myslím,že aj tresty majú svoje miesto vo výchove