[otx]

Dobrý den,

poslední dobou mě hodně trápí taková věc. Mám roční kočičku ocicat, která je jakožto zástupce orientálního plemene hodně společenská, hravá, inteligentní, často i lehce hyperaktivní a moc ráda si povídá. Dost možná jsem ji pořádně rozmazlila. Spí semnou v posteli, když se nudí, dá to řádně najevo: šťouchá do mě packou nebo mě chodí škrábat do zadku, nebo prostě jen nadává. Hodně se jí venuji a proto je na mně dost fixovaná.

Kromě této ocicatí slečny mám také přítele, se kterým už docela vážně uvažujeme o tom, že spolu začneme bydlet. Problém je v tom, že přítel nemá zvířata moc rád, přesněji řečeno, nemá k nim žádný vztah -- nikdy žádné neměl a velkou roli sehrála i výchova. Navíc je hrozná fajnovka, vadí mu například, že se k němu kočička cpe na klín, když byla předtím na záchodě, a má prý určitě špinavé packy. Z kočky v posteli pochopitelně taky nadšený není.

Sice se snaží být tolerantní, ale já z toho stejně nemám dobrý pocit. Nerada bych se celý život dívala na to, jak kvůli mojí lásce ke zvířatům tiše trpí, a stejně tak bych se nerada zvířátka vzdala.

Tenhle problém by se samozřejmě dal všelijak řešit, třeba pořízením další kočky, se kterou by se navzájem více zabavili. Jde mi ale spíše o samotný princip.

Chci se zeptat, jestli někdo s podobnými situacemi nemá zkušenosti. Myslíte, že je možné změnit svůj postoj ke zvířatům, a do jaké míry?


Předem děkuji za odpovědi,
Lenka

[Silvie OK]

Hezký den, vezmu si to hezky popořadě

1) Navíc je hrozná fajnovka, vadí mu například, že se k němu kočička cpe na klín, když byla předtím na záchodě, a má prý určitě špinavé packy. Z kočky v posteli pochopitelně taky nadšený není.

- přítel má velmi vřelý vztah ke zvířatům, ostatně pořídit si kotě (a štěně) byl jeho nápad, ale konkrétně i mu vadí "špinavé packy" ze záchodku... proto jsme se dohodli, že budeme kocourovi vždy packy otírat vlhkým ubrouskem. Je fakt, že taky nejsem příliš nadšená, když mi v noci chodí kocour po obličeji a tak mám alespoň lepší pocit, že má packy utřené od steliva a kdovíčeho jiného ... Co se týče spaní v posteli, to jsme původně nechtěli oba dva... Teď nám spí v posteli kocour i pes. Toto je myslím hodně otázka zvyku, možná časem přítel přijde na to, že spát v posteli s kočkou je vlastně super

2) Chci se zeptat, jestli někdo s podobnými situacemi nemá zkušenosti. Myslíte, že je možné změnit svůj postoj ke zvířatům, a do jaké míry?

Můj táta nejen, že neměl ke zvířatům vztah, ale i bych si troufla říct, že je neměl rád. Teď mají mí rodiče už 12tým rokem dva psy a i když s nimi táta odmítá spát v posteli, postará se o ně, když je potřeba a v dobrém rozmaru se s nimi podělí i o kousek oběda nebo křeslo u TV. Z našeho kocoura nadšený nebyl vůbec, ale když k nám přijde, automaticky ho pohladí a ani mu nevadí, když se kocour napije z jeho skleničky. Nemyslím si, že by si zvíře pořídil sám a dobrovolně, ale naučil se s nimi vycházet tak, ať se navzájem "neobtěžují". A i když to třeba u Vašeho přítele bude taky trochu déle trvat, myslím si, že se s nimi naučí žít tak, aby byli všichni spokojení.

Držím pěsti ať to vzájemné úzké sbližování trvá co nejkratší dobu

[lucbic]

Můj teď čerstvý manžel vztah ke zvířatům neměl. Je z paneláku, doma nic moc nechovali a přišlo mi, že se mu zvířata tak trochu eklují, ty chlupy všude a tak. To bylo před osmi lety. V současné době máme 2 kočky, spí s námi jak jen to jde a jsou všudypřítomné (stejně tak ty chlupy, někdy mám pocit, že jsou i na oknech zvenku). Že by kočiny miloval až za hrob se říct nedá, ale přijal je a jsou v kontaktu ... někdy mam pocit, že ho mají radši, protože je ráno krmí Sice na ně celou dobu hudrá něco o chlupatých bestiích a teroristech a párkrát už jim předčítal recept na králíka na smetaně....ale pak se zapomene a vydrží je celý film drbat a hladit, bere je sebou koupat (rády chodí po vaně a strkají packy do vody) a nechá je, aby mu asistovaly u počítače. Takže....změnit přístup ke zvířatům lze, ale není to hned, není to 100% a je třeba mít trpělivost

[Raika]

Vybudovat si jiný pohled a dobrý vztah na základě poznání zvířete možné je, mám s tím zkušenosti vlastní. Také jsem se kdysi nedívala na toulavé kočky nijak zvlášť nadšeně (jejich zahrabané "poklady" v zemině na zahradě nebyly lákavé) , manžel jim sliboval otrávené návnady a tchýně po nich házela vším, co měla po ruce. Dnes máme dvě vlastní a dvě "zahradní" kočky, manžel je osobně jezdí krmit (zahrada je na jiném konci města) a tchýně jim schovává zbytky masa...zkrátka člověk k tomu dozraje. Ale ne každý. Manžel mé kamarádky miluje psa, mazlí se s ním, ale kočku, která s nimi žije nemusí, na pohovce nebo v posteli ji nesnese.
Zkrátka se nedá předpovědět, do které kategorie se váš přítel zařadí, to může ukázat až čas...Ale pokud není vyložená fajnovka, zvykne si i na chlupy a všechno kolem...
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny