[Diwuscha]

Obracím se na vás s dotazem. Máme doma kočičku 8 let a kocourka 4 roky. Byli zvyklí spávat s námi v ložnici, kam měli volný přístup. Jelikož teď čekáme miminko a já se kočiček odmítám vzdát, do ložnice (jako do jediného pokoje v bytě) jsme pořídili dveře a chceme oddělit spaní miminka od kočiček. Těm se to samozřejmě nelíbí a v noci bez ustání mňoukaji. Proto chci poprosit o radu, kočičky nechat zvyknout a vydržet nebo je nějak odradit od mňoukání nebo okřiknout? Vím, že jsem si tuto situaci způsobila sama, ale chci kočičky přivyknout, abychom fungovali společně. Jsou pro mne jako děti. Děkuji.

[Filip]

Dobrý den, dělali jsme to po narození dětí stejně, takže úplně chápu. Zaprvé myslím, že je určitě dobře, že zavíráte ložnici už předtím, než se vaše dítě narodí, takže si kočičáci tuhle změnu nespojí s narozením nového člena domácnosti.

Moje chápání je takové: když zareagujete, přistupujete na hru, že mňoukání funguje a skutečně Vás přivolá. A příště by tedy zase stálo za to mňoukat.

Takže já nikdy nereagoval. Časem se to usadí (i když vím, jak moc těžké to je a jak vyčítavě kočičáci mňoukají a v mém případě i škrábou dveře a koberec a cokoliv, co jde). Ale usadí se to. A myslím, že je to opatření, které stojí za to.
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[Diwuscha]

Děkuji za rychlou odpověď Filipe. Je tedy možné na tento systém kočičky naučit? Vám se skutečně podařilo a vytrvalé mňoukání ustalo? Pro mne jako budoucí matku je toto jejich volání nervy drásající, ale chci vydržet. Ikdyž pro hormony zmítanou ženskou je to hodně těžké

[Filip]

Ano, dá se to naučit. Chce to prostě vydržet. A kočičákům se věnovat jinak jako normálně. Uvidíte, bude to OK.
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[simonka1]

Dobrý deň, rada by som pridala vlastnú skúsenosť. Tiež sme sa rozhodli zo dňa na deň zatrhnúť spanie v posteli, proste sme sa chceli vyspať Už to budú dva mesiace, škrabanie na dveře sa obmedzilo na minimum, ale stále kompletne nezmizlo. Teo vždy okolo 6 ráno kontroluje, čï sme náhodou nezaspali do práce a keď zistí, že sa nič diať nebude odíde znova pochrupkávať až kým niekto z nás nevylezie. Druhá kočička to celkovo nejako nevnímala, zvykla si už za pár nocí. U nás sa vyplatilo ignorovať a nevenovať im absolútne žiadnu pozornosť, ak zo spálne vyjdete napr. na záchod, do kuchyne, atď. Tiež sa mi osvědčilo ich před spaním unaviť lejzríkom, nakŕmiť, pusinku na dobrú noc a povedať im ako malým deťom, že teraz sa ide spinkať a uvidíme sa ráno. Prekvapivo táto technika funguje

[Diwuscha]

Tak v tom poznávám i našeho kocoura. Odejdeme spát, rozloučím se s nimi, dám pusinku a 6e ráno se uvidíme. Kocour stojí u dveří a srdceryvně mňouká. Po chvíli to vzdá a pak slyším ještě párkrát v noci a ráno, když je čas, kdy vstávám do práce. Pokud nereagujeme, tak to vzdá. Kočička snáší asi lépe, ta zkouší jen občas. Naštěstí škrábání na dveře je v minimální míře, tak od toho snad upustí. Doufám, že tedy časem tento rytmus zajedeme a bude to už klidnější.

[wanesaa]

No já bych kočky neseparovala od miminka.U nás to bylo stále stejné,kočka se spíš miminka bála,hlavně když mimí řve,to je něco pro kočičí uši:-)Ale časem ho vzala kočka jako své dítě a zahřívala ho v postýlce.Dohromady tři miminka a nikdy se nic nestalo.Bohužel ,teď je to horší,děti jak povyrostly(3 - 4 -6 let)tak kočky neustále náhánějí tahají,a kočky jsou ve stresu.Není to u mě ale u kamarádky aby mě někdo hned necupoval za to,jak se ke kočkám chovám.