[Futetka]

Kočka o kterou se jedná je asi dva roky stará. Zdržuje se u nás na půdě každé prázdniny, když přijedeme na chalupu. Už dvakrát nám tam věnovala koťátka. Je velmi plachá, přesto se letos odvažuje do naší kuchyně, tam si asi na půl hodiny lehne do kouta, pak utíká zase ven. Vypadá to, jako by zkoušela, co to udělá, když nebude na půdě, ale s námi v kuchyni.
Nevím, co s ní. Mám ji tam nechat další zimu? Bude mít problém najít si někoho jiného - už je tam PŘEKOČKOVÁNO! A po minulé zimě byla tak vyhublá a celkově zbědovaná, že jsme ji nepoznali, i když k nám začala letos v létě zase chodit. Nebo ji mám vzít s sebou do paneláku s balkonem, vykastrovat, vykrmit, dopřát takzvaný "důchod" a občas s ní přijet na chalupu, aby si mohla nalovit pár myší a ryb. Zvládne ztrátu svobody?

Poraďte mi, co je pro tu kočku lepší. Opustit ji a nechat hladovět a zase rodit, nebo snese dostatek a třípokojový byt s občasným výletem?

děkuji za vaše názory

Drápku Zdar!

[Tereza]

Určitě bych kočičku nechala vykastrovat, i když byste se nakonec rozhodli nechat ji na chlaupě. Jinak záleží samozřejmě kočička od kočičky. Některé si v bytě zvyknou bez problému a "užívají" si to a jiné ne. Sama zkušennosti nemám, ale co jsem se dočetla, je větší procento těch, které si zvyknou a jsou vděčné za ruku hladící a krmící
Asi bych vyzkoušela kočičku přinést do bytu, možná to bude chvíli trvat, ale ta vděčnost a láska pak stojí za to

[Anonymní]

Celou cestu protestovala, ale doma vylezla z přepravky a nezalezla do kouta, ani nebyla vystrašená jak jsem očekávala. Našla u nás svého syna (přivezli jsme ho den předem), a chová se jako by tady byla odjakživa, jen je moc opatrná, aby snad neudělala něco co by se nám nelíbilo. My říkáme že se dovoluje. Hodinu strávila na balkóně stále v jedné pozici. Co si myslím, že je důležité : jí, hraje si s malým, chodí do písku jak má. Je velmi mazlivá, mnohem mnohem více než byla na chalupě. Když jsme ji přivezli, chodila za mnou jako ocásek. Dnes je tady první den a vcelku to vypadá dobře. Jen mi připadá , jakoby stále čekala, kdyže ji vezmeme zpátky. (Ale to je možná jen můj dojem). Na kastraci jsme objednaní......
Držte nám drápky, ať to vyjde.

[Futetka]

Jsme týden po kastraci. Mamině vzal doktor i dělohu. Všechno vypadá velmi dobře. Jizva se hojí, Mamina si hraje s malým a v jejím chování nepozoruji nic, co by naznačovalo, že je ve stresu nebo že je nějak nespokojená. Ani se mi to věřit nechce. Včera si vyskočila po delším váhání ke mně na sedačku pro pomazlení. ......... Snad jsem to nezakřikla.

[Tereza]

Tak to mám velkou radost! Když je teď vše OK, tak věřím, že už to bude jen lepší a lepší
Doufám, že také přidáte nějaké fotky

[April]

Je fajn číst, že se daří a všechno probíhá dobře. A upřímně, ten super pocit, že jste kočiny svým způsobem zachránili od "bídného" života venku, je k nezaplacení ....
Jinak fotečky jsou Kintaro a Modelka strana 153, tuším, že? Vypadají oba opravdu kouzelně.

Hlavně ať všechno klape a hodně štěstí a žádné problémy!!!!!

A.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Futetka]

Tak jsem to asi zakřikla. Můžete mi napsat svůj názor? Mamina už pár dní nevyleze z balkonu. Je tam doslova celý den. Ani žrát nechodí dovnitř a na záchod začala chodit do truhlíků s hlínou. Na noc balkon zavíráme, tak musí dovnitř. To se pak i nají. Ráno už ale čeká, kdy jí otevřu. S malým si hraje ale když jsem to zkoušela já, skočila mi po ruce a to rovnou drápkama. To dřív nedělala. Taky se nechce nechat pohladit. Když jsem se o to pokoušela, naznačila mi, že mě kousne. Teď už je to tak daleko, že rovnou zdrhne. Obchází nás obloukem. Malý je stejný. Je to asi plašánek a co neudělá máma, neudělá ani on. Jemu už budou čtyři měsíce. Z toho dva měsíce byl s náma na chalupě a teď 14 dní u nás doma. Zdá se mi to dost dlouho na to, aby se nebál a nechal se pohladit. Tak nevím. Nikdo z nás to neláme přes koleno, do ničeho je nenutíme. Předem upozorňuji, že se u nás nekonaly po dobu jejich pobytu tady žádné změny a ručím za to, že jim nikdo ani hláskem chloupek nezkřivil. Jsem s nimi stále doma, takže tohle vím bezpečně. V pátek jdeme s maminou vytahovat stehy a pak...... Nevím.
Když jsem je přivezla z chalupy a mamina vypadala, že je OK, tak jsem si říkala: holka nejásej, tohle všechno chce čas. Až ten ukáže, jestli je kočinda ve stresu, nebo ne.
Co vy na to?

[Futetka]

Jak to dopadlo s kočičkou a jejím synkem? Na začátku jsem ani nechtěla věřit, že by si naše Mamina zvykla, ale dnes už můžu říct s klidným svědomím, že ano. Ze začátku sice byly problémy s čůráním na postel ale do dvou měsícú se zklidnila a je úplně úžasná. Její synek Kintaró (taky jsem tady psala o tom,jaký je to plašánek), je největším mazlíčkem rodiny. Pohlazení a mazlení si doslova vyřve. Já jsem tak šťastná.
Po tom co nám Honzík umřel
http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=220
jsem nevěřila, že bych ještě mohla mít, třeba jen žížalu. A dnes? Modelka i Kiny ťapou za mnou kam se hnu a mně je krásně. Na Honzíka vzpomínáme, ale žijeme už s jinými miláčky.
Chci Vám všem tady na fóru poděkovat. Za dobré rady. Nevěřila jsem, že si Modelka zvykne a přitom byla jediná o kterou jsem stála už před Honzou. Díky Vám jsem to zkusila a povedlo se. Můžete se mrknout.
http://www.zenadoma.net/mazlicci/mazlicci.htm
Ještě jednou děkuji. Budu se snažit vrátit všechno druhým.)))))

[Tereza]

Honzíka je mi opravdu líto, ale snad díky vám pročil aspoň tu část života ve štěstí... Přeji hodně radist s maminou a Kinym! Jinak Vám musim říct, že leč nejsem na zrzounky, tak Kiny je moc velký fešák

[Futetka]

Děkuji za pochvalu, ale opravdu. Kintaro se mi strašně líbil už jako koťátko a jeho jediného jsem chtěla, protože jsem se tehdy ještě neodvažovala myslet na Maminu. S Honzíkem máte taky pravdu. Když nic víc, tak aspoň rok života. Tady se můžete podívat na Honzu: http://www.zenadoma.net/mazlicci/honza.htm
Doufám že pěkného života. Alespoň doktor nás chválil. To když byl na tom Honza už hodně zle a já si stěžovala, že ani nic nejí, tak mi doktor řekl:"Dejte mu cokoliv. To co má nejraději." A já celá nešťastná, úplně vážně:"Vždyť jo, pane doktore. On má nejraději moly. Vždycky je spolu chytáme, ale když teď Honza nemůže, chytám mu je sama. Ale on nechce ani jednoho."
Tenkrát byla situace více než vážná, ale doktor se neudržel a strašně se začal smát:" Tak to jsem ještě nezažil. Tomu říkám obětavost."
Snažím se napsat o těch našich miláčcích jak to všechno bylo tady:
http://www.zenadoma.net/mazlicci/pribeh.htm
ale jde to hodně pomalu. Zatím jsem se dostala ke králíčkovi, kterým začínali naše chovatelské zkušenosti.