    Čert, ale panička mi někdy říká i Kocoure*? Březen 2006
 Plemeno:
Kocour von Moris
Adresa pelíšku:
Velké Přílepy
Počet kočkovitých spolubydlících:
2 - Dvojčata Princezna a Leonek
Místo na spaní:
Jako malý prcek jsem spával na paniččině polštáři a packama ji tahal za vlasy :-). Jakmile jsem ale povyrostl, našel jsem spoustu jiných míst, kde se dá spokojeně chrnět. Nejlepší je páníčkův psací stůl. Hlavně když sedí u počítače a já se mu můžu rozvalit na klávesnici. Vždycky se u toho rozčiluje. Proč???
Nejoblíbenější místo:
Naštěstí máme na okně široký parapet, na který se můžu uvelebit a pozorovat, co se děje venku.
Nejoblíbenější místo na spaní:
Kde se dá. Na okně, na židli, v přepravce, na škrabadle, ale nejradši mám, když se panička natáhne na postel a já se k ní přijdu přitulit. To se pak rozvalím, nechám se od ní hladit na bříšku a vrním a vrním...
Nejoblíbenější činnost:
Za posledního půl roku jsem dost zvážněl, takže se nejčastěji někde uvelebím a dohlížím na dvojčata, která se věčně perou (někdo na ně přece musí dohlížet, ne?).
Nejoblíbenější hra:
Tkanička. Jednoznačně. Čapnout ji za jeden konec a uhánět s ní přes celý kvartýr a zase zpátky... Pak mě taky baví víčka od petlahví, plyšová myška a před týdnem jsem objevil další zábavu - ukradl jsem paničce špejli. Na linu je s ní celkem sranda...
Nejoblíbenější rošťárna:
Páníčkovi zalehnout klávesnici od počítače a paničce časopis nebo noviny, které zrovna čte. U obojího se vždycky tvářím strašně důležitě a nevinně. Tady byly nějaké noviny? Já o žádných nevím...
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
Klasického škrabadla jsem si už odmalička vůbec nevšímal, zato hran postele jo. Takže "rodičovstvu" nezbylo nic jiného, než na oba rohy letiště přitlouct kus koberce. To je Vám teď bezva škrabadlo! Občas si ho "půjčí" i brácha se ségrou, ale jinak je jenom moje :-)
Nejoblíbenější jídlo:
Kapsičky! Každý den nám panička rozdělí do mističek dvě kapsičky a to se můžeme s bráchou a ségrou umňaučit. Pak je od nás chvíli klid a z kuchyně je slyšet jen spokojené mlaskání... Jinak dostáváme i granulky, ale nad kapsičky prostě není. Abych nezapomněl - dostáváme taky spoustu kočičích vitamínových dobrůtek (na dobrou srst a taky aby nás netrápily chloupky v bříšku). Nejradši z nich máme ale vitamínovou pastu. To se přetlačujeme, kdo dostane první. A víte, co mi taky hrozně chutná? Rohlík. Když je panička náhodou zapomene uklidit, jeden jí ukradnu a pěkně okoušu. Radost ze mně panička pak ale moc nemá...
Jako malý jsem se zatoulal své kočičí mámě, ale naštěstí jsem narazil na paničku. Volal jsem na ni tak dlouho, až mě uslyšela a vzala si mě k sobě domů. Původně jsem měl být venku, ale nakonec je ze mně kocour domácí. A jaký! Paničku mám za to moc rád a prý jsem její zlatíčko.
|
 
|
Tisk