 Robert von Gablonc*říjen 2005 Přesně nevím, ale místo je jasný, Jablonec nad Nisou
 Plemeno:
Domácí gotzilovitá
Adresa pelíšku:
Plavy
Místo na spaní:
Postel s paničkou nebo zakrytý regál když není doma
Nejoblíbenější místo:
Regál
Nejoblíbenější místo na spaní:
Postel
Nejoblíbenější činnost:
Servat z každýko kdo jde kolem kůži
Nejoblíbenější hra:
Na buzení , v půl páté ráno jsem vždycky zaťal mamině drápky do hlavy a řval jsem dokud nevstala a nedala mi hamu . Většinou to byl rychlej proces protože to prý dost bolelo .
Nejoblíbenější rošťárna:
Útok ze zálohy se sinchronizovaným závěsem na nohavici .
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
Člověk
Nejoblíbenější jídlo:
Zásadně konzervy , to suchý škrábe v krku a nedá se to žrát , teda pokud mi ty granule dem předem nedaj do horký vody aby povolili , nebo mi je aspoň nesmíchaj s konzervou .
Robert se narodil v jedné vile v jablonecké části nazývané Petřín . Když jsem si pro něj jela byl mu tak asi měsíc , o moc víc ne , byl tak maličký že se mi sotva vešel do dlaně ale byla to láska na první pohled . Rodina kde se narodil byla vstřícná a koťátkům bylo vše dovoleno jen ten batůžek jim zabalili brzy .
Venku tehdy byli metrový závěje a i když rodiče nejsou příznivci domácího chovu čehokoli kocourek byl doma do jara . Za tu dobu se z něho stal pořádnej macek co lovil všechno co se jenom hnulo . Táta se s nim ke mě chodil prát a i když něco vydrží vždycky odcházel s bolestným šklebem ve tváři . Kocourek se postupně naučil chodit ven a 14 dní nato jsem se narychlo stěhovala - bez něj . Po měsíci kocourek zmizel a já dodnes lituju že jsem ho s sebou nevzala - alergie na srst mojí mámi tomu tak ale chtěla a já jsem tak poprvé ztratila někoho na kom mi záleželo . Vědět že kocourek zmizí nikdy bych to nedopustila . Jediné v co doufám je to že ať už je kdekoli má se co nejlépe a já se mu omlouvám že jsem ho nechala samotného . Robi chybíš mi a nikdy na tebe nezapomenu .
|
 
|
Tisk
