Modrý kocouř.cz - Zlatá kniha koček

Vyrůstal jsem ve stodole s mojí krásnou černou maminkou. Jedna holka nám poblíž nosila jídlo - všichni se báli, ale maminka byla odvážná a taky hladová, takže nás naučila, že lidí se vlastně nemusíme bát, pokud jsou na nás tak hodní jak ona. Do budoucna se mi to hodilo. Vyrůstal jsem se svýma dvouma bratříčkama, kteří se s přibývajícím věkem začali vytrácet. Najednou jsem zbyl jenom já s mámou a začalo mi být ouzko. Maminka se začala čím dál víc vytrácet a přestávala se o mne starat. Najednou jsem byl sám. Začal jsem se toulat okolo toho domu, kde měli žít ti podle maminky hodní lidé. A protože byla zima, vždycky jsem vlezl do jejich sklepa, otvorem pro kočky, a vyjídal papání pro ostatní. No jo. Jenže ve sklepě mi taky nebylo nejveseleji. Všichni mí budoucí kamarádi totiž byli nahoře v teple a já tam byl sám. Přestal jsem se lidí bát a vždy, když se otevřeli dveře, letěl jsem nahoru a vecpal se dovnitř... Nemohli odolat. Taková krásná mladá milounká kočička. Takové jemné stvořeníčko! A pořádně tlusté. Mysleli si, že jsem těhotný. Měl jsem velké břicho, ale jinak ze mě byla vyzáblinka. To mi věřte. A těhotný jsem být nemohl, bo se zjistilo, že jsem teda kocourek. No jo. Byli to červi. Lidi mi dali tabletky a břicho bylo za chvilku pryč. Zas jsem měl své ladné křivky. Od té doby jsem neustále vevnitř, když se mi zachce, mňouknu a lidé aby se přetrhli, kdo mi první otevře.
No jo ale teď zííív a mňááááu! Jdu spát tak brou brou!

Nenáš alias Nenynek