Blog: Druhé vítězství rozumu nad srdcem

31. prosince 2017  |  PaschaMami  |  5 109x / 1x

Hlavní místo děje: Jako v minulém blogu statek s kočkami.

V srpnu (2017) jsem se rozhodla, že znovu (potěším?) mé
milé v ČR, přesněji hlavně ty v okolí Mladé Boleslavi.
Moje první návštěva po příjezdu do MB byla u mé švagrové Hely. Pochopitelně jsem se hned zajímala jak se vede "mé" Lízince. Hela tam chodí s vnoučaty často a tak má přehled (ptám se vždy i telefonem). Info: Lízince se vede moc dobře. Přišly děti a tak jsme vyrazili na statek.
Po cestě mi Hela vyprávěla, že včera šla po ulici a najednou se u ní zastavili paní a pán na kolech. Paní se Hely ptala, jestli nechce kotě a ukázala jí malého drobečka v igelitovém pytlíku. Že prý ho našly děti v lese a ona ho nechce. Hela řekla, že ona ho domů také nechce, ale že ho donese do statku, majitelka si ho určitě vezme. Tak
kotě vzala, ukázala paní H. a ta si ho vzala, jako již hodně koček předtím.

Mezitím jsme došli ke kočičkám, já jsem se hned rozhlížela po "mé" loňské Lízince a volala ji - vyběhla z domku a hned pádila ke mně, já jsem ji vzala do náruče, ona mi začala lízat tvář a předla jako traktor. Já jsem byla šťastná, že mne okamžitě i podle hlasu poznala, jako kdyby tušila, že přijdu.

Děti začaly krmit dravou zvěř (přinesla jsem toho dost)
a sedla jsem si k nim. Lízinka seděla u mističky kousek ode mne a baštila, já jsem ji hladila. Najednou se přiřítil "béžový kulatý blesk" - to bylo to včerejší kotě -
a začal se cpát z Lízinčiny misky. Děti mezitím krmily a muchlaly další kočky. Vzala jsem to nové kotě na ruku,
začalo příst a otírat hlavičku o moji tvář jako by mne již
dlouho znalo.

Žravá seance pomalu končila, kočky se nasytily a s plnými bříšky odcházely do domku. Mrňouse jsem postavila na zem, ale okamžitě se mi po kalhotách a svetru vydrápal až ke krku a nechtěl se nechat sundat. Když je mi to přece podařilo, zůstal chvilku stát a my jsme šly domů, děti byly už na cestě. Tak jdeme a najednou mi ten ťuňta
skočil zezadu na nohu. Donesla jsem ho zpátky k domku
zavřela dveře, protože by za mnou běžel až na silnici. Potkali jsme jednoho zaměstnance, tak jsem ho poprosila aby ty dveře zase pootevřel, že již jsme z dohledu.

Potom jsem tam chodila každý den sama, vždycky věděl kdy přijdu. Bylo to úžasné kotě, za těch pět dní jsem se
trápila jestli si ho vezmu nebo ne. A jako při Lízince jsem se rozhodla, že tam kotě nechám, i když jsem to obrečela. Kočkám tam opravdu nic nechybí, viděla jsem jak jsou všechny zdravé a čilé. Rozum sice vyhrál, ale není důvod pro bolení srdce.

Sdílejte!  |  O sdílení