Můj milý deníčku, moji milí přátelé. Aniž bych to tušil, stal jsem se tuhle v pondělí v noci tatínkem 6 mimin. Ale abych to nebral tak hopem, musím pěkně od začátku.
Po loňských červených koťatech mi mami zakázala Haničku. Nevím tedy proč, prostě se na mě domluvily, když jsem Hanku potkal, tak mě nabančila, nemohl jsem se k ní ani přiblížit, protože byla strašně protivná, dělala dámičku, chodila si sama na procházky, občas mě nechala přivonět, ale potom mi raději střelila lepanec. No a tak to šlo až do Mikuláše. A na Mikuláše mi najednou tiše zamňoukla, že prý už s ní zase můžu laškovat. Jéééé!!! Príííma!!!! Tak jsem se do toho hned pustil. Pořádně jsme si s Haninou užili. Běhali jsme po půdě, skákali po trámech, naháněl jsem jí, tlapičkoval jí a koucouříkoval, trošku taky kousánkoval... no prostě balada pro kocoura. A potom už se mnou zase kámošila, chodila se mnou i ven, pohodička. Jenže pak zase nic. Jaffo, nech Haničku, Jaffo, jdi od té kočičky!!! Já fakt nevím? Jednou tak, potom jinak, co to má znamenat???
No vážení, znamenalo to jen to, že Hanička byla v tom. No a mami jí vždycky hlídá jako ostříž, tak jsem měl zase útrum. Prý máš Beatu, tak si s ní hraj. Jo, ta mě ale nechce. Ta by mi klidně sedrala kožich z těla. Když se do mě pustí, tak mě zbuší, jen chlupy lítají. No a mami to asi viděla, jak se smutním, tak mi objednala nevěsty. Nejprve přijele kočička Terezka, za pár dní po ní Bublinka. No tak to byla dobrá náplastička na moje bebí. Užil jsem si, s oběma holkama jsem stávil dny i noci, no když mě ta moje nechce, mám holt náhradice.
Jenže nevěsty mi zase odvezli, Hanička pořád v pokojíčku, zbyla na mě jen ta naše fenice Akina. Není to s ní zase až tak špatné, když spolu jdeme ven, tak se honíme, ona lítá jako čert, stopuje mě, občas jí nějakou šoupnu, aby nebyla moc namyšlená, že mě jako hlídá, a tak nám dny ubíhají a najednou mě mami chytí, odnese do ložnice a prý Jaffo, tady v krabici jsou tvoje dětičky.
No tak proto! Proto mi odepírali Haninu, proto jsem k ní nemohl, proto se mi zdálo, že má nějaké velké bříško a sotva se valí. Mamina moje, ona zase odnosila a porodila moje malé Jaffíky. Tak to jsem tedy fakt pyšný. Prý mám 3 kluky a 3 holky, no tak to se mi tedy povedlo, že?? Jsem prostě pašák, ale Hanička je větší, přiznávám. Teď tam v krabici leží, ty mrňouse krmí, oni po ní lezou, kníkají... rychle pryč. Tady bych mohl klidně nějakou slíznout. Přijdu, až budou trošku větší, sním jim jídlo z mističky, proženu je, aby věděli, kdo je jejich tatínek, no a možná si s nimi trošku pohraju, ale moc ne, to totiž my kocouři chlapáci neděláme. Prý ale sobě na škodu, jak říká naše mami.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?