Ahoj kočky a kočičáci! Tak se mi konečně podařilo vypackovat mladé páničky od počítače, abych taky něco písla. Oni jsou jako klíšťata, furt přisátý jeden nebo druhý a buší do těch klapek, co po nich nemám běhat.
Ale abych se vám představila - jsou mi už dva roky a dlouho jsem si myslila, že jsem jediná kočka na světě. Jak panička objevila Modrého Kocouře, tak už vím, že je všude plno inteligentních krasavic a krasavců, co mi pomohou s výchovou mé rodiny.
A to vám tedy musím říct, jak jsem je objevila a zachránila. Oni samozřejmě tvrdí, že zachránili mě, ale to já si nemyslím, beze mě by totiž vůbec nevěděli, o co přicházejí, a zemřeli by blbí a zaostalí.
Byla jsem ještě moc malá, když se moje maminka ke mně nevrátila, a já vůbec netuším proč. Moc jsem plakala ve skrýšce, kde jsem měla čekat. Pak jsem spatřila obrovitého tvora, něco hledal a volal, ale mě nenašel. Pak odešel a já zase plakala, byla mi zima. Nikdo mě nenakrmil ani nezahřál, tak jsem se vydala mámu hledat. Vylezla jsem ze skrýšky, jenže všude tma a zima. Ještě dlouho jsem tam křičela a plakala, než se zase otevřely dveře a stáli v nich divní tvorové - teda já si myslela, že jsou to jen tlusté nohy, hlavy jsem ani neviděla. Já už byla tak zoufalá, že mi to bylo jedno a běžela jsem k těm nohám a ječela, aby mě ten tvor nezašlápl, a tu se odněkud objevily velké tlapy a vyzdvihly mě - jejda, ten tvor má i hlavu! Hlavně, že u něj bylo teplo. Časem jsem zjistila, že "on" není on, ale moje nynější panička.
Nejdříve jsem si myslela, že usiluje o můj život, chtěla mě totiž utopit v čemsi bílém, pořád mi tám strkala čumáček. Přitom vedla rozhovor s tvorem ještě větším - co se mnou má udělat, když ještě neumím pít. To mě dost naštvalo, přiveď mi maminku a ukážu ti, jak já umím pít!! Mami slyšíš to? Prý nedomrlá, střapatá a ještě k tomu holka! To jako já?
Nakonec mě strčila za bundu, vlezla se mnou do jakési příšerně uřvané věci a odvezla mě pryč. Dovlekla mě do svého pelechu, co mu říkají byt, a konečně jsem dostala mlíčko. Pumpovala ho do mně čímsi, co bylo tvrdé, prý stříkačkou, mně to ale bylo fuk, konečně bylo bříško plné...
No to mě zmohlo, to hledání písmenek, jak to ti dvounožci vydrží celé hodiny mydlit do těch klapek? Další příhody povím příště...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?