10. března 2008  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 817x / 1x

Být hodný se nevyplácí

Pozorujete všichni, jak si najednou zase píšu deníček? To je proto, že nejsem poslušný. Tedy nemohu se v řádění rovnat Lassynce a její smečce, nebo Bertrandovi, to v žádném případě. Ale dokud jsem byl hodný kocourek, přitulkyně neměla o čem psát. Vzal jsem si tedy inspiraci u výše zmíněných kočků a ejhle! Zase se mi deníček pěkně zaplňuje.
A co jsem provedl dneska? Spíš bych měl napsat o tom, co mi provedla dneska ta moje spolubydlící.
V noci jsem vyřvával, ale přitulkyně si hrála na hluchotu. Ani se nehnula, ani mě nenapomínala. Tak jsem řval a řval, až mě to přestalo bavit. Vzbudil jsem jí krátce před sedmou hodinou. Alespoň to! Ale ona si klidně někam odešla a vrátila se s malým Fedáskem. To není koček, ale krásný malý dvounožec. Bože ten mi dal! Málem za mnou vlezl i pod gauč. Ale já si už pomalu začínám na ty mrňavé dvounožce tady zvykat, tak jsem nebyl nikde zalezlý. Seděl jsem si na okně, nechal jsem se od přitulkyně česat... docela dobrý. Ale jen co přitulkyně Ferdáska vrátila (nevím, proč si ty maličké dvounožce pořád půjčuje, jako bych jí nestačil já), sedla si k notebooku. Tak to tedy ne! Vecpal jsem se na klávesnici a smazal jsem fšecko. Dvě ruce mě vzaly na klín, ale já zase zpět do klávesnice. Tentokrát jsem přehodil velká a malá písmena. A zase mě vzaly ty ruce, pohladily mě, ale pak o5 ťukaly do klávesnice. Tak to tedy ne! Já jsem tadýýýýýýý! Vyskočil jsem znovu na stůl a vecpal jsem se mezi notebook a  desku pod monitor. Skopnul jsem mobil na zem a šup s ocáskem do klávesnice!
I tak se dá získat pozornost!
Ale vidím, že není fšemu konec. Chystá se přepravka a já už tuším, co bude. Je zase březen a mě čeká přeočkování. Ach jo. Ale bude chvíli změna. Pěkně se projdeme, pohoupu se v kabele a pak bude doma mlska. Doufám, že to bude nějaké dobré masíčko.
Tak kočičkové zlobte, ať ti lidé vědí, že vás doma mají. A já jdu do té přepravky. Mňauvajs.

Sdílejte!  |  O sdílení

KOČKAMŇAU  18. března 2008 1:15

jen piš Maxíku, ještě jsem nečetla deníčky v době tvé aktivity, ale tvůj příběh znám, dokonce jsem začala sledovat Kocouře kvůli tobě, brečela jsem a směju se taky ráda, tak piš i jak umíš být hodný