To je paráda, kočky, zas je byt můj, aspoň dopoledne. A musím vám napsat, jak mě chtěli odstěhovat hned druhý den, co mě adoptovali!
Místo toho, aby dvounožkyně hezky počkala, až se po nabaštění hezky prospím v klíně, fikla mě do krabice, přibalila mých pár švesteček na krmení a pak se se mnou nacpali do té šílené řvoucí věci a prý buď hodná, ať uděláš na babičku dojem. Nějak mi nevysvětlili, co tím myslí, a tak jsem si to přebrala po svém. Vyluzovala jsem tak krásné a hlasité zvuky, takže se mě panička neodvážila ani té babičce zapůjčit, natož mě tam nechat. Když si chtěla odskočit, musela mi dát svůj svetr...
Ale hlavní bylo, že mě zas naložili a vzali s sebou. Celou cestu panička vzdychala - co s tebou bude zítra, prďousku... kdo tě bude krmit... No kdo, sis mě vzala, tak si to nějak zařiď. No né, kočky?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?