Tak je to tady

Slíbil jsem napsat, jen co ze mě spadne jarní únava. Sice si připadám jako brouček, jako sluníčko sedmitečné, které leží na krovkách s třepetajícími nožičkami, ale nechci být nezdvořák. Jenže koukám na všechny strany a vidím, že to jaro trvá nějak dlouho. Vloni touto dobou už děda donesl do vázy kočičky (dodnes si vyčítám, jak jsem mu naletěl), ve váze na stole byly tulipány a šeřík... Vonělo to přenádherně, krásně jsem v tom zahradničil, ale dnes? Stále jsou tam usychající chryzantémy. Přijde to jaro nebo ne? Babička si nedávno prozpěvovala: „Přijde jaro přijde, brzy bude máj,“ děda se přidal, ale podle mě to kazil. Si myslí, kdovíjaký není slavík. Prdlajs. Měl by se slyšet. I když zase na rozdíl od babičky lépe uměl text. Prostě se doplňovali a já nakonec té nepovedené produkce musel odkývat to jejich: „Že se ti to Micínku líbilo?“ Vím já, co by následovalo, kdybych řekl, že je mně milejší Mikulášův zpěv s brnkáním na stahovací strunu od žaluzie? Tak vždycky poslušně mňouknu a jen já vím, co jsem tím myslel. Jsou na mě hodní, tak rád vyhovím.
Přijela teď teta Brigita se sestřenicí a bráchancem. Ten sedí u notebooku nebo jak té placce říká, zato Nikolka je dvounožec k pohledání. Vždycky se na ni těším. Stačí mně mňouknout, že přijede, a jsem celý bez sebe. Kočičáci, kdybyste to viděli, jak ta holka si se mnou umí hrát. Kam se hrabou babička s dědou! To je úplně, ale úplně něco jiného. Po hodině hraní bývám tak unavený, že si zalezu mezi matrace a mám půlnoc. Vycházím jen na kapsičky.
Psal mně dnes pan Filip abych mu poslal moji adresu, že mně pošle cenu. No to mě podržte! Já za tu fotku něco dostanu? Copak mně nestačila ta sláva na kocouřovi? Jsem skromný. Stačily mně od dědy kapsičky Friskies a potřepání tlapkou. Spokojenost až do mraků, jak říkají malé děti, protože si myslí, že tam výš už nic neexistuje a je to vrchol všehomíra.
Jen to jaro by to už mělo vzít pořádně do tlapek, abych se mohl vyhřívat na balkoně. Je to kočičáčková pohoda si sednout na parapet nebo jen tak na vyhřáté dlaždičky, nechat si větříčkem čechrat pelichající kožíšek a těšit se, jaká bude v misce kapsička. Jejdanenky kočičáčci, já se mám. A protože jsem hodný kocouřeček, tak vám přeji to samé. Mějte se bombácky a ještě líp. Váš Micínek.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama