19. března 2008  |  Mína Princezna  |  1 025 480 700x / 1x

Kočičí pečovatelka v akci

Tak nevím, kam se zas schovalo to jaro. Už to vypadalo, že budou otevřené dveře na balkon - tam já jsem tuze ráda! Panička tam pobíhala s metrem a něco vyměřovala, s páníčkem diskutovala o nějakých sítích. Ten zas cosi mlel o ptáčcích - tak asi konečně paničce docvaklo, že je třeba ty drzé opeřence pochytat, abych si to s nimi mohla vyřídit po kočkovsku.
Jenže místo sluníčka tam venku lítá nějaký bílý hmyz. Včera jsem se žalostným kvílením domohla otevření kýžených dveří - panička je otevřela se slovy: "vidíš, že je tam ještě fakt zima." Tak blbá nejsem, abych tam šla zmrznout. Ihned jsem zaujala skvělou pozici - hlava ven, zbytek na koberci - a nasávala ty skvělé pachy. Za mnou řev jak v paviání kleci: "kterýdebilotevřeltépitomékočcetydveře!" Já se tvářila, že netuším, o kom je řeč, a inhalovala kyslík. Pak jsem byla vtažena zpět do bytu a dveře se zas zavřely. Potřeby teplomilných olysaných dvounožců zas jednou převážily nad potřebou kočky, na tepelnou nepohodu řádně vybavené.
No nic, to jsem si jen tak na okraj postěžovala, jaké ústrky zažívá ubohá kočka od lidské smečky v přesile. Teď se zas vrátím k zážitkům ze svého dětství, krátce poté, co jsem obohatila životy dvounožců.
Celých čtrnáct dní jsme s paničkou jezdily společně do práce. Tedy, já nepracovala, já tam byla "ve školce". Ta hodná paní mně hned druhý den vyrobila z nízké krabice záchůdek (paničku totiž ani nenapadlo, že bych něco takového potřebovala) a taky mně na talířku nabídla cosi, co úžasně vonělo a taky tak chutnalo. Moc mi to ale ještě nešlo baštit. Ovšem panička, když pro mě přišla, neměla k mrákotám daleko. Nejdřív z toho, jak ji ta paní strkala v papírku zabalený můj "bobík" a očekávala patřičné ovace nad tím, jak je velký, pevný... a ani moc nesmrdí... a pak, když mě uviděla, tak jenom zaúpěla "jéžiši, cos mi to s tou kočkou udělala?? Dyť je jak prase! Co? Kapsičku?? Ale to je pro dospělé kočky! Jo, chutnala... ona snad jedla i ušima!" No, ještě v autě mlela cosi o mdlém rozumu.
V každém případě se od toho dne můj jídelníček zpestřil. Ale kotěcím kapsičkám jsem na chuť nepřišla nikdy.

Sdílejte!  |  O sdílení

sindlerova.jitka  27. března 2008 17:04

Pořád jim doma vysvětluju,že tomu rozumíme líp. Tomu, co je dobré a chutné. Je vidět,že kdyby Tě neměli, museli by se unudit....jěště,že nad nimi držíme ochrannou packu..!Zdraví Tě Mauzí