20. března 2008  |  Ámos Bačvarov  |  1 025 480 730x / 2x

Abych se představil...

Ahojky, všechny kočičky a kocouřové i se svými paničkami i páničky! Já jsem Ámos Bačvarov (česky by to bylo asi Bohdan Bednář) a přes to cizokrajné jméno jsem Čech. Pražák. A světoběžník.
Narodil jsem se v srpnu 2001 v Praze a jako dvouměsíční koťátko mě vzali od mé mamminky a darovali k narozeninám mé paničce. (Panička si moc přála malého, černého kluka a to jsem byl přesně já.) Panička se doptala u staré paničky, co to jméno znamená, a když to zjistila, zasmála se, že jsem opravdu boží dárek, a nechala mi ho. Tedy to jméno. A aby neznělo tak stroze úředně, začala mi říkat Amík, Amišek, Míša.
Ale abych neodbočoval: v době, kdy jsem se octl u své paničky, panička bydlela v Praze v podnájmu a chodila do práce. Jak jsem jí za její nepřítomnost "uklízel" byt (vlastně podnájem), to vám snad nemusím líčit - prostě: panička mě začala nosit tu k té, tu k oné kamarádce, abych než se vrátí z práce nezůstával bez dozoru. Škatulata, hejbejte se! Tak jsem poznal Petřiny a Bohnice, ale taky třeba Vršovice a Motol. Prostě - stal se ze mě světoběžník. Nebo snad psanec? Mé baby-sitters mě měly za plyšáka - mačkaly mě a muchlovaly a živily mě jen granulemi, takže se ze mě v krátké době stalo rozmazlené a znechované kotě. Chodil jsem jako provazolezec lidem po ramenou a po hlavách, vymetal kuchyňskou linku, prostřený stůl, na každém kroku zanechával loužičky a s ohromným gustem rval a cupoval křeslo, které paničce neříkalo paní. Až jednou panička řekla: A dost! Takhle to dál nejde! Stěhujeme se!
Jak jsem to stěhování přežil a kde jsem se s paničkou octl, to vám napíšu příště, zatím ahoj a pac, mějte se krásně, váš Ámos

Sdílejte!  |  O sdílení