Jak jsem se stal hlavou rodiny

Jo, milé kočinky a kocourci, Vánoce jsme měli idylické, zato na jaře to u nás vypadalo jako v polním lazaretu. Prostě – smůla na smůlu.
Nejdřív jsem chytil nějakou střevní infekci (sámpánbůhví z čeho, vždyť mě panička živí těmi nejvybranějšími kapsičkami a masíčkem), přestal jsem jíst, chřadl jsem a chřadl a nakonec jsem začal zvracet. To už se mnou panička pádila jako o život k panu doktorovi, ten mě prohlédl, píchl injekci a nařídil každý den chodit na další. Taky mi předepsal kupu léků... Když jsem se zotavil a byl ze mě zase ten starý, hravý a žravý kocourek, musel jsem na kocouří operaci (víme své, páni kocouři, že?). Po dvakrát mi bylo na umření a po dvakrát se o mě moje panička starala jako opravdová máma: hladila mě a hýčkala, v posteli mě zahřívala vlastním tělem a  podstrojovala mi různé dobroty. Jen na léky a injekce byla jako kat: chceš, nechceš – musíš!
Pak jsem se uzdravil a lehla má panička. Prý upadla a zablokovala si páteř. Tak jsem se staral zase já o ni: zahříval jsem jí bolavá záda jako termofor (panička se divila, jak můžu vědět, kde přesně ji to bolí) a uklidňoval ji – vrněl jí do ucha, že jsem tady, že ji neopustím a že ta bolest brzy přejde... Jen na léky nesmí zapomínat!
A pak už jsme byli oba zdraví a čas se klonil k létu. Na zahradě kvetly pivoňky a růže, ve vzduchu různé vůně a bzukot... Já jsem si té pohody ale moc neužil, protože k nám začaly chodit divné návštěvy. Přišly, chodily z pokoje do pokoje, prohlížely a vyměřovaly... Co tady ti vetřelci pohledávají? No a jeden pán přišel dokonce se psem. Prohlédl si byt a povídá: „Sem dáme Otíkovu postel a tady (ukázal na můj pelíšek) budeš spát ty, Rexi...“ Cože?! Panička náš domov nebrání a jiný chlap tu není, tak je to na mně... Zaujal jsem heraldickou pózu českého lva a ťal jsem Rexe drápy přes ten jeho zvědavý čenich... Pak že český král (rex bohemorum) neutíká z boje! Panička mi od té doby říká také Samuraj, Sam a Samík, ale já si myslím, že by mi spíš měla říkat páníček. Stal jsem se totiž hlavou rodiny.
Ahoj, kočičí kamarádi, užívejte si bezstarostného života co nejdéle a hlavně – buďte zdraví jako řípa! Pusu a pac vám posílá váš Ámos

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama