No není to zrovna moc originální název pro první zápisek, ale je přesný. To si tak sedím v Praze... ne to není zcela přesně, tak znova. Byly jsme 4 kočky a kluk. Já, moje máma a ségra a druhá ségra. A kluk Ondra. A byt nám už byl malý. Tak moje paní tehdy napsala inzerát na net... moje současná panička zrovna moc smutnila. Pravě jí umřela máma Hraběnky, která si tu taky píše deníček, a byla moc smutná. Říkala, že žádná kočka už nikdy nebude jako Elinka. Že už nikdy nebude žádná jako Anuška (to byla máma Elinky). A že chce něco úplně jiného. A tak slovo dalo slovo, telefon se žhavil a já ve věku 2,5 let se ocitla v přepravce a ve vlaku. Po dlouhém drncání a strkání mě vysadila moje paní tady, co teď bydlím. Nejdřív jsem tady vůbec nechtěla být. SYČELA JSEM NA VŠECHNY A NA VŠECHNO. Pak jsem si našla místo na skříni a na ní na vršku televize. Pak začalo namlouvání a umlouvání... o tom napíšu příště.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?