Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum23. dubna 2008  |  KočičákMaxík (2)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 685x / 1x

Seznámení...

Ahoj kočandy a kočičáci... Jsem tady poměrně nový, tak bych se asi měl představit:). Jmenuju se Maxík a panička si mě před dvěma měsíci vzala domů z krupského útulku. Dostal jsem se tam loni v létě ještě s bráškama a sestřičkama. Byli jsme ještě prckové a prý strašně vzteklý a kousavý, jak říkala paničce teta z útulku. Měli jsme moooc hodné tety. Postupně mi sourozenci začali odcházet a já zůstával jen se sestřičkou Táničkou. Byli jsme už výrostci, samá ruka samá noha a já navíc vypadám na první pohled jako čertík, tak jsem tam byl pomalu půl roku. Až jednou k nám přijeli odpoledne nějaké dvě slečinky. Jedna se hned vrhla k Samíkovi a že prý si ho vybrala na internetu. Ale Sam jako správný lord ležel na odpočívadle a a ni se na tu slečinku nepodíval:)). Tak přišla moje šance... teta mě přinesla z chodby ještě s Táničkou, ta byla mourovatá... a vrazila mě té paní do ruky. Tak jsem se chopil šance a chytil jsem jí kolem krku a hlavičkou ducal do jejího čumáčku... no a představte si, láska byla na světě:)). Už mě nechtěla pustit a za půl hodinky jsme si to uháněli vstříc novému domovu. Teta mě nesla až k brance a rozloučila se se mnou. Byl jsem trochu smutný, přece jen jsem tady měl kamarády a Táničku, ale nechal jsem se odnést do té pojízdné krabice a frčeli jsme "domů". Nová panička mě nesla v ruce a já přemýšlel, jak jí nejrychleji fouknout, ale nakonec jsem si to rozmyslel a dokonce se nechal nacpat i do takové potvory, které říkají výtah. Pak už panička odemykala dveře a postavila mě na zem, abych si to tady mohl všechno očuchat. Ale to ještě nevěděla, jakou udělala chybu :)). Nejdřív jsem hrál, jako že se bojím, chodil jsem přikrčenej a pak když se otočil, hoooonem jsem jí fouknul do díry pod vanou. A je nahraná, tak. Schoval jsem se až do nejtemnějšího koutečku a čekal, až budu mít možnost vylézt z úkrytu. Jenže ta ženská si klekla ke vchodu do mojí skrýše a snažila se mě všemožně vylákat ven. Tůůůůdle, já jen tak nevylezu. Při jejích pokusech se zasekla mezi pračku a vanu a stráááášně nadávala, ale stejně vydržela prosit, nadávat, žadonit, nosit mi všemožné laskominy a hračky. Ale já se na ní jen z koutku díval a tiše se smál. Asi po třech hodinách jí to přestalo bavit, a najednou bylo ticho a já se šel podívat, co se děje. Už jsem byl tlapičkou venku z koupelny a opatrně jsem se rozhlížel, když se najednou to stvoření zvedlo z gauče a chtělo se po mně sápat, tak jsem zase rychle vzal kramle a čekal... Byl jsem statečnej, i když už mi pomalu začalo kručet v bříšku, a taky jsem potřeboval dostat ze sebe ještě oběd z mého bývalého domova... ale vydržel jsem až do noci, když všechno utichlo a já se konečně odhodlal vylézt z úkrytu. Jééé, hele miska, je v ní nějaká dobrůtka, hmmm dobrý... a kdepak máme záchod? U tety jsem chodil na takové pískoviště, ale tady nic nevidím... Aaaa přece něco, sice to písek není, ale barvu to má podobnou a je to hlavně měkčí... Hned za pár minut jsem se dozvěděl, že se ta věc jmenuje novýkoberec:)). No a co, záchod po ruce nebyl. Udělal jsem pěknou hromádečku a v tom se někde něco pohnulo. Viděl jsem velikou bouli na gauči a jedno oko... to mě ta pani sledovala a čekala, až mě bude moct odchytit... Ale to se spletla, než zvedla to svoje ohromný tělo, tak už jsem byl dávno zase fuč. No abych to zkrátil, musela to po mně uklidit, vyčistit a vymýt a já si vesele liboval ve svém úkrytu. K ránu už mi začala být zima, ale nehodlal jsem se jen tak vzdát. Po dalším prošení, naléhání, bouchání a ječení jsem zaslechl... "No tak se nedá nic jiného dělat" ... Najednou se začaly ozývat strašné rány, celá ta věc nade mnou se začala hýbat. Po dlouhém tlučení a škrábání jsem najednou uviděl světýlko a v něm cosi... co to je? Jééé oko... to je sranda. A co tam dělá? Slyším, hele tamhle je, vem ten klacek... To už jsem se začal bát, klacek? Najednou ta divná věc do mě začala strkat, tak jsem si řekl, že tohle nemám zapotřebí, a jal se vydat do spárů dvounožců. Vyběhl jsem z úkrytu, hopsnul té paní do ruky a rázem se ze mě stala mazlivka. Dělal jsem, jakoby nic. Už jsem taky měl pořádný hlad a z toho krčení mě i záda bolela... tak se radši vzdám. Třeba to nakonec nebude tak špatné. Paní byla ráda, že má konečně v ruce "kocoura, jakého svět neviděl" ... a snažila se mě uklidnit, protože si myslela, jak jsem vystrašenej, a já jí tu radost udělal a nechal jsem se mazlit:). Tak to byly moje první dva dny v novém domově. Jooo a rozhodl jsem se, že z té "paní" udělám svou paničku...

P. S. Panička mi zatarasila vchod do mé schovky, tak mi už stejně nic jiného nezbyde:)



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Pavla5
Kocouřák Pavla5  Datum3. května 2008 21:46

S tím ducáním hlavičkou jsi to vymyslel skvěle! Báječně sis novou paničku získal :-) Tak ať se vám spolu i nadále dobře žije!

sindlerova.jitka
Kocouřáksindlerova.jitka  Datum2. května 2008 20:13

Tak ať vám to klape Maxíku!Přeje Mauzí

Alča
KocouřákAlča  Datum2. května 2008 7:39

No Maxi, pěkně jsi to napsal. Buď rád, že máš svoje doma. Já jsem takhle byla přinesena z ulice před dvěma rokama a už je mi fajn. Dorka

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top