Je to s podivem, je jaro, všude kypí život, ale tady nic. Teda skoro nic. Děti mně a paničče odjeli na nějakou přírodní školu... Bety má zase koťata, Čičin je furt venku a Hraběnka tu po vzoru Missy Arien shání mňauláčka. Je to prostě nuda. Zpívy ptákaj (nedá se spát), štípy mouchaj (nedá se v klidu spát), svítíčko sluní, ale foukálek studeně větří (nechcu jít ven). Je to prostě otrava. Týjo, jak to tady po sobě čtu, tak se vyjadřuju jako stará nespokojená baba. Tak znovu. Krátce, jasně a dynamicky. Je jaro a je krásně. Jen ty neviditelné prsty, co mi venku přejíždí po kožichu, mě matou. Jo, mimochodem, z těch paprik je houby. Přesně jak jsem říkala... Takže jdu se slunit za okno, aby na mě vítr nemohl a vám všem pěkné jaro!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?