Vážení číhači, sledovači a bystřiči, zkrátka, vážení televizní dívači,
dovolte, abych vás uvítala u sledování premiérového vydání mojí zbrusu nové mňaulk show Umňoukněte se, prosím. Jako první přijal mé pozvání zvláště vážený a vítaný host, vám všem dobře známý vědec, badatel a objevitel Piškot Pišurka Profesor, který byl tak laskav, že se na chvíli odpoutal od výzkumného bádání a přišel sem k nám do studia... ano, právě přichází, prosím potlesk... posaďte se, pane Profesore a hned nám umňoukněte: v mňaulové korespondenci, kterou jsme spolu vedli, jste striktně odmítl, abych o vás napsala váš životopis, a vznesl jste požadavek, abyste se mohl modrokocouřím kočlegům představit sám. Co vás k tomu vedlo??
PPP (Piškot Pišutka Profesor): Ty se ještě ptáš, jo? Při představě, co bys o mně asi tak napsala, se mi ježily chlupy i tam, kde je nemám, třeba na pr... př... předních packách, tedy polštářcích... to bych dopadl, to by byla rána pro mou dokonalou imňauge...
Mňauderátorka: Pane Profesore, pane Profesore, zadržte... již jsme ve vysílání... nenechte cloumat prchlivost svým mňaujestátem... hledí na vás široká kocouří veřejnost...
PPP: A... a... ano? Ale to ovšem opravdu, ale opravdu mění situaci... tak co bych vám na vaši otázku tak umňoukl... mno... Tak především jsem považoval za svou čestnou povinnost poskytnout pravdivé, objektivní informace o mé velikost... éé, maličkosti osobně, takříkajíc mňatur... tímto zdravím své současné i budoucí voliče...
Mňauderátorka: Ale počkejte, pane Profesore, tady nejste proto, abyste nám tu dělal one cat show, jste tu proto, abyste odmňoukával na mé otázky. Takže se ptám: jak byste zhodnotil své vlastnosti a schopnosti?
PPP: Zajímavá, opravdu zajímavá otázka. Víte, velmi nerad mluvím o sobě, ale když už to musí být... takže, asi bych umňoukl, že k mým fyzickým vlastnostem patří hebká, lesklá srst, ve které se objevují zajímavé pruhy, a nejvíc mne zdobí sněhobílý podkrčník, sněhobílá náprsenka a sněhobílé bříško. Mám také svůdné, velké oči, po letech nácviku už dokážu vytvořit tak výmluvný pohled, že by mi dvounožkyně daly nejen korunu, ale i celou peněženku. Nestojím však o mňaumon, přednější mi je mé výsostné postavení v srdcích dvounožkyň, které jsem si získal svými zcela výjimečnými vlastnostmi duševními. Z nich bych jmenoval hlavně vysokou inteligenci, bystrost a hluboké znalosti v mnoha oborech. Ze schopností, nabytých dlouholetým studiem, bych rád uvedl především brilantní schopnost omotat si dvounožkyně kolem packy, dále umění vletět na terasu rychlostí blesku (hromy pak již obstará dvounožkyně). Dále vynikám v zvláště úpěnlivém, neodolatelném loudění kapsiček a syrového kuřecíčka... jogurtů, müsli tyčinek a houbových řízků...
A nesmím zapomenout na svou veledůležitou funkci uvítacího výboru... vrací-li se dvounožkyně z venkovního výběhu, jsem to prosím já... já... JÁ, já, já jenom já, kdo již čeká u vstupních dveří a sice nepodává chléb a sůl, zato podává vrcholný výkon ve výslechu: „Kde jste byly? Proč jdete až teď? Co máte vůbec co kam chodit? Co mi nesete?“ Dvounožkyně jsou již tak dobře vycvičeny, že výsledky pohybu venku hlásí neprodleně a bez pamlsku by se vůbec neodvážily přijít. Jinak musím ještě dodat, že jsem celkově skromný, nenáročný a příjemný společník a...
Mňauderátorka: Promiňte, pane Profesore, myslím, že jste se zhodnotil dostatečně... můžete nám prosím prozradit, zda ve vašem životaběhu jsou nějaké hrdinské činy??
PPP: Nějaké? Nějaké? Děvenko tečkovaná, celý můj život je jeden velký, hrdinský čin... už jen to, co každý den musím vydržet s těmi individui, která mně svými mňaulotrii ruší z badatelské činnosti... Ale jeden hrdinský čin bych zde uvedl... jsem totiž držitelem titulu Světový rekordman v pobytu na komíně! V době, kdy jsme ještě bydleli na vsi v domku, se dvounožkyně patrně zbláznila a drze rozhodla, že na chalupu pojedou tentokrát beze mne, protože tam chtějí cosi rekočko... rekocourovat... no zkrátka bořit zdi, rozbíjet střechu a vůbec škodit. Takže mne svěřila do péče sousedky a odjely. Beze mne! To mne uvedlo do takového šoku, že jsem v zoufalství zdolal značné převýšení a pomocí drápových cepínů se vyšplhal až na úplný vrchol, na komín. Tam jsem zaujal pozici pátrače a zádumčivě vyhlížel k silnici, ze které se odbočuje k domku, to abych viděl, až se budou vracet. Na vrcholu jsem vydržel pět dní a nocí, nenechav se zlákat ani sousedkou, která v hloubce pode mnou tančila rituální tance s talířem masa. Do základního tábora jsem za uspokojením své hladové tlamky a jiných tělních otvorů slézal pouze v noci. Na sošnou ozdobu komína se chodili dívat všichni z vesnice a uzavírali sázky, kdy ten praštěnej kocour do toho komína spadne.
Prohráli všichni, vydržel jsem. Vydržel jsem, protože jsem dobře věděl, že dvounožkyně beze mne devět dní nevydrží. Měl jsem se vsadit... už za 4 dny jsem ze svého stanoviště spatřil známé auto, které ještě úplně nezastavilo a už z něj vyskakovaly dvounožkyně, aby se zoufale vrhly k domu, a s hlavami vyvrácenými úpěnlivě volaly svého drahého, milovaného kocourka, po kterém se jim tolik stýskalo. Slézt jsem se milostivě uvolil až po té, co dvounožkyně zamávala balíkem kuřecích řízků, který byl zakoupen jako omluvný, udobřovací dárek a hlavně, když svatosvatě slíbila, že už nikdy nikam beze mne neodjedou. K jejich cti budiž řečeno, že slib dodnes neporušily, a neradil bych jim, aby ho porušily někdy v budoucnu... v bytě, kde teď jsme, sice není komín, ale zase je nás tu víc a pod mým velením by se to tu dalo velmi rychle předělat na kůlničku na dříví.
Mňauderátorka: Ale to je výborný, vynikající nápad, pane Profesore, zcela hodný vaší prudké inteligence... a myslím, že snad bychom s tím nemuseli čekat, až dvounožkyně zmiznou... navrhuji okamžitou realizaci!
Vážení chlupdiváci, náš dnešní pořad končí, děkuji vám za pozornost a jedna rada pro vás na závěr:
Nebuďte škrobení, nebuďte suchaři,
plivněte do pacek, dílo se podaří,
se smečkou nebo i třeba sami samečci a samičky
dělejte lumpárny a z úhledných bytů kůlničky,
však i vy víte to, co já už dávno vím,
život je krátký, tak uvolněte se, prosím.
Vaše NevimojakymnaváděnímluvíteLassy, mňauderátorka mňaulk show.
Foto: Pan Profesor se právě chystá přijmout Mňaubelovu cenu za přínos v oblasti kočmunikace s dvounožci.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?