Vůbec se mi nelíbí, že nemůžu normálně chodit ven. Proč se najednou udělá venku zima jsem ještě za 2 roky svého života nepochopil. Ptal jsem se naší Aginy, přeci jen už je na světě 12 let, ani ona neví, ale prý jí to nevadí, protože nejraději ze všeho leží doma na polštáři. To já ne. Já chci být venku, hlídkovat na zahradě a vyčuchávat myší stezky! No a každý den čekám u dveří, až se naši vrátí domů, protože doufám, že už mě zase normálně pustí na dvůr. A tak sem čekal i v pátek 19.11. Nějak dlouho nešli, už mě to přestávalo bavit a najednou slyším auto. Tak a jsou tady. Pritiskl sem se ke zdi a když mami otevírala opatrně dveře, protože to čeká, že tam budu, jsem vyletěl jako střela a byl venku. Hurá!!! Bezva!!!! Venku napadl sníh!!!! Skákal sem jako míč, nožky napnuté, vystřeloval hrudky toho bílého nadělení do vzduchu a chňapal po nich jako po motýlech. Mami volala, ale já pro samou radost neslyšel, a tak mě tam nechala. Jenže mě to nestačilo, že jsem mohl zůstat na dvoře a v parčíku, já musel dál, za dříví, pod sušák a vítr vyviklal západku a já najednou stál ve vrátkách k sousedovi. Hurá, sníh je i tady!!!! A tak pádím ke studni, do keřů, pod lavičku, za přívěs............ a najednou! Táta s koštětem v ruce, na sobě maminčinu bundu a v očích hrozný výraz. A buch, koště pláclo vedle mě, a buch, znovu. Tak to tedy ne, nějaké koště mě tady nebude plácat, rychle domů. No a to právě chtěl táta docílit a taky se mu to podařilo. Koštěti to bylo úplně jedno, to táta na mě mířil. Tak honem pádím domů, tam mě ve dveřích čapla maminka a schovala mě na okno. A já, truhlík největší, jsem to nepochopil, že mě tam schovala před rozlobeným tátou a přeběhl jsem na okno do obýváku. A tam to táta dokončil, nalupal mi pantoflí! Abych prý si to pro příště pamatoval. No to tedy budu! Ale já vlastně nechtěl utéct, já měl jen takovou velikou radost z toho sněhu! Chápete? Druhý den mojí aktivitu prozradily moje stopy, byly totiž úplně všude, tak jsem si tam pobíhal. A odnesla to chudák mami, protože prý mě schválně vypustila. No to jsem to vymňoukl. Mami, promiň!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?