Byl krásný májový podvečer...

S bráškou Matějem, jsme celé odpoledne koukali na naše dvounožce, jak se pohybovali na zahradě. Tatínek dvounožec chodil sem a tam s takovou rámusící věcí na kolečkách, asi kočkárek. Maminka byla zase celé odpoledne ohnutá, koukala do země. Mám dojem, že něco hledala, asi nějaký poklad! Určitě něco nacházela, měla u sebe nádobu a házela to, co našla, do té nádoby. Docela rádi bychom viděli, co to tam nacházela, třeba hledala a sbírala kapsičky nebo opadané granulky z toho stromu, jak psala teta Irena, granulkovník, nebo tak nějak.
Přišel podvečer, tatínek dvounožec měl už asi toho chození za tím řvoucím kočkárkem dost, maminka pohledala dostatek pokladu a odešli. Nebylo na co koukat. Omyl! Druhé okno je otevřené, říkám Matějovi: "Jdem ven, podívej, otevřené okno!" Na rozmyšlení já nepotřebuji dlouhou dobu, šup a byla jsem venku! Kočičáci a kočičky, kdo to nezná, přichází o hodně! Nejdřív jsem se do sytosti válela, to abych si i do kožíšku natáhla ten venkovní parfém, to bylo žůžo! Když jsem toho venka měla plný kožíšek, tak jsem se vydala do světa?! To bylo nových pachů, voněla tráva, kytky i ta hlína. Všechno vonělo úplně jinak, než kytky, tráva a hlína doma v květináčích. Užívala jsem si to celým svým tělem a šla dál a dál. Chci všechno vědět a vidět, jsem Barunka-průzkumnice. Prosím, řekněte někdo mamince dvounožce, ať mne nechá prozkoumávat svět. Najednou mne popadla a nesla! Odnesla mne k oknu a strčila dovnitř, do kuchyně! Takový krásný májový podvečer, nechci domů! CHCI VEN!

Jsem ji tu Barču od toho drápání musel vyhodit. Nevím co z toho má, prej venku je nádherně. Houbelec, venku je hrůza.
Z toho otevřeného okna, byla v mžiku venku. Já za ní koukal, jak se tam válela, říkám si: asi je tam fajn, skoč za ní. Skočil jsem. Mňaufix, to jsem si dal! Podivné pachy, to pod tlapkama, nějaká tráva, taky nic moc, bylo to měkké, fuj! Ty jo, já nevěděl, co dál, připlác jsem se na břicho, v hlavě to jelo na plné obrátky! V hlavě BLIK! NAJDI DVEŘE! Tryskal jsem! Konec baráku! Zahni! Trysk! Konec baráku! Zahni! Hurá, ta jezdící bedna, vidím ji, stojí u dveří! Správný směr! DVEŘE! OTEVŘI! CHCI DOMŮ! PROČ NEOTVÍRÁŠ??!! Hele, mamča stojí za mnou, popadla mne a nese pryč. Pust mne, chci domů! Nepustila, pořád se bojím! Kam mne nese?! Jeden konec baráku, druhý konec baráku, sláva, okno! Dlouhým skokem jsem do toho okna skočil. Už nikdy NECHCI VEN!!

Odešel, ani se nepodepsal a nerozloučil, no jo, vystrašený eunušák. Já bych byla venku pořád, ale říká maminka dvounožka, že prý je tam nebezpečí, nevím, neznám, je velká, ať ho zažene, protože JÁ CHCI VEN!

Tak moji milí kocouřové a kočenky, tohle byl jeden hezký májový podvečer. Mňauky, Barunka a Matěj


na fotce jsme opět za oknem!

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama