Kočka, pán (nebo paní?) tvorstva

Milí kočičáci,
poslední dobou si tu s Gábinkou uvědomujeme svoji nadřazenost nad psy, králíky, křečky, ptáčky, slimáky (co přepadli naši zahradu), šneky, lidmi a vším tím, co existuje. Nejdříve to začalo, když naše krásná zahrada byla napadena šneky a slimáky. Ne ledajakými slimáky, ale těmi všemi, co existují, a u šneků to je stejně. Takže zahrada byla zamořená těmi měkkýšovitými šneky a slimáky. Jenže jeden náš páníček si uvědomil, že zahrada je pro kočky tak podstatná, že ty odporné vetřelce musí vyhubit. A tak začal každý večer chodit po zahradě a lovit slimáky a šneky. Den co den, večer co večer. Jenže vetřelci jsou pěkně zlí a tak s nimi bojuje dodnes. Mezitím náš příběh pokračuje. Moje panička má takovou krásnou postel na dlouhých nohách a je to moje hlavní panička, takže hlavní pečovatelka. Moc se mi tam dobře spí, protože je tam klid od všech a také se ráno můžu sebrat a jít za ní. Nebo taky večer. Tak jsem se jednou sebral a vyrazil. Vesele jsem vyťapkal schody mého, Gábinčina a paníčků domku a rychle proklouzl pokoji až k hlavní pečovatelce. Spala, co jiného. Ale já jsem si řekl, jak by moje hlavní ošetřovatelka směla spát, když jsem tu, a rázně jsem ji vzbudil. Dokonce se neurazila a začla mě drbat. Jenže já zrovna línal a to ve velkém. Takže na posteli byly obrovské smotance mých chlupů. Mě to teda přestalo bavit, a tak jsem si řekl, že půjdu pryč. Hl. pečovatelka mezitím chlupy shodila z postele na spodní stůl a vesele vyrazila se převléct a umýt a ještě i nasnídat. Pak vyrazila do školy. Já si šel spinkat. Jinam. S Gábinkou si teď chodíme, kde chceme, jak chceme a dokonce i kdy chceme, pokud není ta nejhlubší noc.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama