Mňautobiografie pana Profesora - Industrializace

18. 8. 2007
Jsem z holky na větvi. Jsem z holky na větvi a budu ještě dlouho. Jsem z holky na větvi břízy a jsem naštvanej. Jsem na větvi břízy, protože bych nechtěl, aby mne dala psovi. Jo. Pořád, že jsem její láska a klučíček a nejlepší chlap (no, ehm... ale tak co už, kulička sem, kulička tam) jejího života.
A pak klidně řekne Marcelině kníračce: „Ouzinko, pojď sem, dám ti piškotek!“ Tssss! TSSS!

20. 8. 2007 10.30
Jsem naštvanej. Holka je zbytečně moc pracovitá. Vysekala a vyplela džungli v rybízech. Místo bezva džungle trávy, kopřiv a svízele trčí ze země jen rybízy. Kde se asi podle ní máme s myší Evelínou schovávat?

10.40
Zahájil jsem hledání nových skrýší.

10.50
Nevim, co má proti kocourovi a myši Evelíně ve skříni s povlečením. Jsem myslel, že ty nedovřený dveře jsou schválně, abych měl snazší přístup. Tak nic. Jdu hledat novou skrýš.

11.00
Nevim, proč by kocour a myš Evelína nemohli mít skrýš v potravinovém šteláři. Ten pytlík s moukou stejně vypadl a rozsypal se víceméně náhodou. No nic. Jdu hledat dál.

11.10
Nevim, ale když se mohou v botníku schovávat boty, tak proč by se tam nemohl schovat kocour a myš Evelína. Co mi to dalo práce všechny ty škrpály vyházet a teď abych šel hledat zas jinou skrýš!

11.20
Cha! Tak tady nás určitě nenajde! Myslím, že tahle skrýš je geniální!

12.40
Tfuj. Prsk. Prsk. Asi mám vodu i v uchu. Nebyla to geniální skrýš. Byl to veliký hrnec na kamnech, ve kterém holka ohřívá vodu. Když jsme v něm byli s myší Evelínou, voda v něm nebyla. Pak přišla holka, po paměti do něj nalila vodu. Málem upadla, když voda vylítla ven z hrnce a s ní úplně mokrý kocouř. V šoku. Zapomněl jsem i na myš Evelínu. Snad ji holka vyloví. Nemám přehled. Šel jsem si šok léčit do rybízů.

12.50
A kruci. Zapomněl jsem, že v rybízech už není džungle, ale hlína. Nějak mi obalila kožich. Bahenní zábal je prý dobrý na srst. Ještě chvíli ho nechám působit. Pak se vrátím do kuchyně.

13.00
Něco na tom, že se lidi vyvinuli z opic, asi bude. Holka vřeštěla jak pavián. Podle mne celkem neúměrně. Zas tolik bahna ze mne na podlahu a lavici neopadalo.

21. 8. 2007 13.40
Svítí sluníčko. Holka řekla, že si udělá nepracovní den. Nebude sekat trávu ani dřevo. Nebude plít, natírat ani uklízet. Udělá si siestu. Na trávu za chalupou rozložila deku. Na ní rozložila noviny. Kolem rozložila talířky s mlsy. Než k nim stihla přiložit sebe, rozložil jsem se na novinách já. K talířkům se přiložil Bubu. Pod deku se podložilo Tsunamissy. Holku to vyloženě nepotěšilo. Shlédla vyjedené talířky. Zmuchlané noviny. Bouli na dece. Vzdychla. Vešla do chodby. Sáhla do regálu pro sekeru.

14. 30.
Moc spát se tu nedá. Noviny šustí. Missy pod dekou funí horkem. Bubu vylizuje prázdné talířky a  ty o sebe cinkají. Holka dělá s tím sekáním dřeva dost rámus. Půjdu sepsat spis na téma Přímý vliv koček na pracovitost člověka.

Piškot Pišutka v.t.

Foto: Jsem naštvanej. Taková tu bývala pěkná džungle!

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama