Máme to těžké

Máme to těžké, my kocouři na tom světě. Víte, ono se řekne, kočka, ta se má, ta celý den jenom spí, pak se nají, protáhne a spí zase. To ale není vůbec pravda! Tak třeba dneska.
Vstával jsem kolem páté hodiny, jelikož mě probudil stráááášný hlad. Najedl jsem se a zalehl. Nechtěl jsem budit Martinu a mojí jezevčí kamarádku Mášu a ještě ty dva lidi, co tam s námi bydlí. Spím, spím, spím a najednou! Zase hlad! Naštěstí v mističce byly ještě granulky, tak jsem se posilnil, přesunul se na křeslo do obýváku, kde jsem si pustil televizi a koukal na přímý přenos olympiády. K tomu jsem si vzal vitamínovou pastičku a napjatě sledoval obrazovku. Sport mě však velice unavil, a tak jsem si trošičku zdřímnul. Probudilo mě až šramocení Martiny v kuchyni. Prý vaří oběd. Super, zrovna jsem si říkal, že mi při tom sprintu, skoku o tyči a hodu koulí nějak vytrávilo. Takže jsem se přesunul do kuchyně, kde jsem dostal do mističky syrové hovězí. Pěkně jsem se nadlábnul. Ale zmohlo mě to, a tak jsem se přesunul za Mášou na balkon, kde spolu trávíme dlouhé hodiny pozorováním ptáčků, sledováním aut a vítáním návštěv. Vydržel jsem tři hodiny sledovat létající ptáky, ale začalo mi z toho bolet za krkem a tak jsem se přesunul na židli k jídelnímu stolu a odpočíval. Z toho odpočívání jsem nakonec usnul. Probudilo mě podivné škrundání v bříšku. Áááááá! Čas večeře nastal...
A pak že kocouři celý den nic nedělají! Vždyť říkám, máme to my kocouři těžké.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama