Ze života hmyzu

Název tohoto zápisku je poněkud zavádějící, protože když se nám kočkám dostane hmyz do tlapek, je jeho životnost velice omezená.
Po příletu do našeho pelíšku hmyz prakticky přestává žít a pouze přežívá, živoří.
Jako onehdy. Moucha si to drze šine po stěně. Loupnu po ní jedním očkem. Je to moucha z rodu Obtloustlých, čeleď Vypasení. Kouknu na Pacičku, která ji už taky zpozorovala. A jak se s Pacičkou dokážeme mydlit hlava nehlava, packa nepacka, při lovu mezi námi existuje téměř ideální souznění. Pacička představuje pozemní jednotku, já pokryju vzdušný prostor. Ze skříně skočím na sedačku, proletím paničce nad hlavou a zaujmu strategickou pozici na stole.
Pacička přikrčená, sune své těžkotonážní bříško po zemi. Sakryš, zase si zapomněla nasadit zubní protézu. Budu jí muset nechat ta jemnější sousta - křidýlka, stehýnka.
Myslím, že je nejvyšší čas přestat si hrát a přistoupit k akci. Promnu si pacičku, vyzkouším, jestli vystřelovátka drápků dobře fungují, a vyskočím. Hmyzák nemá šanci!
Zajatec je transportován za sedačku do okresní věznice Cat River. Tam se koná zkrácené řízení, hmyzák je vláčen sem a tam, dokud není rozhodnuto, že nejchutnější úprava hmyzího pokrmu je "naživo". Odvolací lhůta veškerá žádná, mlask a je po mouše!
Neříkala jsem, že nechám Pacičce křidýlko?
Možná příště!

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama