Falkon se představuje

Takže ... jmenuju se Falkon a jsou mi 4 roky. Bydlím se svou ségrou Jerry v Praze a ne, že by nám nebylo blaze :-). Stará se o nás hlavně Janina, Honza je na nás přísný a většinou se mu klidím z cesty, protože budí na můj vkus až moc respektu. S Janinou je to jiné... ta má pro mě slabost. Asi je to i proto, že jsem furt nějaký marodný (rozuměj nemocný :-)). Nebylo mi už párkrát moc do skoku a vím, že to pro čtenáře nemusí být zrovna veselé čtení, číst si o nějakém nemocném kocourovi, ale i takový jsou mezi námi a je to prostě součást života. Tak kdo nechce, ať nečte, že :-)
Nejdřív jsem býval normální kocour jako každý jiný. Jerry přede mnou zdrhala, kde se dalo, a když ne, tak jsem jí trochu učesal ty její chlupiska... ostatně, to dělám vlastně do dneška. Když mi byly necelé tři roky, začal jsem baštit nějaké speciální granule, že prý mám písek, tož co su, dělník? No jedl jsem je, vybíravý nejsem. Sem tam jsem uzmul pár granulí Jerryně, aby moc nepřibrala. Rok utekl a jednou jsem se vzbudil, jdu na záchod a nic. Čůrám, nečůrám, kde to jsme? Janina mě sbalila do přepravky, kterou fakt miluju. Doktor nám řekl, že su ucpaný. Aj jsem mu to věřil. No, nebudu tu vzpomínat na ty hnusy, co se mi děly, řeknu vám, že teď jsem přešitý na slečnu a dá mi mnohem víc práce srovnat Jerry do latě. Ale zvládám to. Bo ať si kdo chce co chce říká, su chlap. Aspoň Janina to furt říká. Teď už jenom baštím nějaké pilule na záněty, co se mi pořád vrací. Prý z psychiky. Asi je moje psyché moc komplikované. Dostal jsem teď antidepresiva, protože prý po nich budu fit a záněty se vracet nebudou. No, je pravda, že po tom, čím jsem si prošel, by člověk normální nezůstal, že, ale mně je fajn... chrupkám v pelíšku, jím dobroučké kapsičky a začal jsem dostávat i vývary, abych víc pil :-) A není nad to, vlézt nad ránem Janině pod vyhřátou peřinu, hmmm...
To by na začátek o mé komplikované situaci stačilo, omluvte mě, pelíšek čeká... Zase se ozvu, pac Falkon

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama