Dneska je zase sobota a tu mám rád. Panička nikam nespěchá, sice máme hodně práce, musel jsem se schovat před vysavačem, ale to asi k sobotě patří. Dneska jsem hrál s paničkou novou hru, šněrovala nové tkaničky do bot a já ji pomáhal. Mi to šlo moc dobře, ale ona si stěžovala, že se mnou nehraje, že ji to nejde. Páníček pak vzal do ruky velkou tyč, chvíli jsem se bál, že ji vzal na mě, ale ne. Lehl si do ložnice na zem. Koukal jsem jak blázen, co dělá na zemi, vždyť mají velkou postel. Ale on začal tou tyčkou vyšťouchávat všechny moje hračky, které se mi tam schovaly. Měl jsem takovou radost, že jsem nechal paničku s tkaničkama samotnou a šel si hrát s myškou. Paničce to asi bylo líto, protože si za chvíli hrát přestala a boty schovala do botníku. Bylo mi líto, že si s ní nehraju, tak jsem ji šel pomáhat se zametáním, na to si se mnou moc ráda hraje. Jen nevím, proč někdy zavírá dveře, vždyť ví, že je ještě neumím otevírat. Asi chce, abych se to naučil. Hned zítra začnu. Už se moc těším a určitě nebudu moct dospat.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?