Tak už jsem kočkou polštářovou

Jelikož se nám tak drasticky ochladilo, rozhodla jsem, že se naprosto přestěhuju domů... První den: tak jsem strávila celý den v křesle a spinkala jsem. Musím dodat, že opravdu do růžova. Panička ještě se mnou sledovala seriál a pokoušela se mě pohladit, což jsem jí povolila natolik, že dokonce si na mě směla šáhnout a to musím dodat, jsem plašan. Elišáček dělal už sama nevím co a pak následoval spánek... Noční a slaďoučký. Prostě jsem povaleč... Teď se taky povaluju...

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Micinek

28. října 2008 16:44

Gábinko, kočičko zlatá, mňaukni mě do ucha proč jsi plašan. Třeba to víš a nechceš do dvounožákům říct. Já jsem totiž taky takový. Přijdu, otřu se, vyskočím do klína a nechám se mazlikat celé hodiny. Ale když pak seskočím. nesmí už na mě nikdo sáhnout. Projdu kolem dvounožců, chtějí mě pohladit a já v tom momentě jsem už kilometry pryč. Uteču, až se od drápků kouří. Přitom za chvilku zase skočím někomu do klína a jsem jeho. Není to divný?

Minda

30. září 2008 16:47

Válení, válení, včechny smutky zahání, válení je lééék :-)

Raika

30. září 2008 13:01

Jo, jo, za teplíčko se musí strpět i nějaký ten dotyk. Ono to za to stojí.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Tak už jsem kočkou polštářovou

Modrý kocouř.cz (c) 2024