Jak jsem si ty dvounožce nakonec ziskal.

Dorazila jsem domů, už byla tma. U nás doma příjemné teploučko a já myslela na zrzečka. Vyprávěla jsem, co se přihodilo, ale manžel se nevyjářil. Byl to syn, který se začal zlobit. Měla jsem prý mrňouse přinést. Za týden jsme šli spolu se synem opět za babičkou. Zrzeček seděl přede dveřmi na kamenném schůdku a ani nenaříkal. Poseděli jsme s babičkou, dali jsme si "barborkovský punč" a vydali jsme se zpět. Venku byla zima a prokřehlý zrzeček se vydal za námi. To už syn nevydržel. Kocourka si dal pod bundu a vyrazili jsme domů. Cestou jsme koupili šampon, stelivo a granule. O kocourka jsme se střídali. Tulil se pod bundou a smrděl. Přinesli jsme si zrzečka domů, připravili jsme záchůdek, misky a koupel. To, co se dělo v koupelně, to jsem nikdy před tím neviděla. Pustili jsme teplou sprchu a já jsem očekavala, že se s tím mrňousem budeme prát. To, co se stalo, bylo k neuveření! Kocourek si ve vodě "lebedil". Roztahoval drápky a tvářil se šťastně. Řekla jsem si, že tedy zkusím fén. Pro jistotu jsem vzala jen maly fén, takovou trubičku. Náš přítelíček jen vrněl, roztahoval se na teplém vzduchu, nastavoval bříško, záda, pacičky. Byl nadmíru spokojený. Dostal najíst, vodu a polštářek místo pelišku. Čekali jsme, co řekne "hlava rodiny". Manžel vkročil do dveří, uviděl kocourka a rozzlobil se. (Na manželovu omluvu musím říct, že byl v tu dobu vážně nemocný, čekala ho nepříjemná léčba a logicky se zdálo, že kočka zdraví nepřidá.) V noci začalo nečekaně mrznout (4.12.). Bylo nám jasné, ze by do rána mokrý kocourek ke kamennému schůdku přimrzl.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama