Tohle bylo vážně divný léto II.

Po přečtení mého minulého zápisku si jistě leckterá z vás pomyslela: „Tsss, to JÁ, když pouštím chlupy, nestačí ani pět hučobludích sáčků na to, aby se poznala původní barva koberce.“ nebo: „Závějemi MÝCH chlupů si musí člověci prohazovat cestičky škrabkou na sníh.“ či: „Co nám to tady ta *** blondýna vykládá, jako by byla něco zvláštního. Já když zvracím chlupožmolky, končí všichni přítomní člověci s hlavou v záchodě a TAKY zvrací chlupožmolky.“ Uznávám všechny námitky (Až na tu poslední. Kdo to byl? Želvina? To jsem si mohla myslet. To už bylo vážně nechutný), že samotné chlupatění není nic moc extra. I když už samo o sobě stačilo, aby mi bylo špatně od žaludku.

Další trápení, s kterým jsem se v létě potýkala, mělo předehru už na jaře. Začala jsem prozpěvovat songy o lásce a mamka správně pochopila, po čem mé srdce (zavři klapačku, Želvino, a poznámky si nech pro sebe) touží, a odvezla mě za kocourem. Řeknu vám, byl to fakt krasavec – ta postava, ta čokoládovobílá srst - tak jsem nedělala drahoty ani moc dlouho a pobyt si fakt bezvadně užila. Mamka mi tři týdny po návratu prohmatala břicho a smutně zabručela, že z toho nic nebude. To si jako myslela, že jsem kocoura snědla, nebo co? Za další týden jí přišel mail, nad kterým se zachmuřila a řekla, že je velká klika, že z toho nic nebude. Prý něco o skupině a protilátkách. Moc jsem to nepochopila. Jaká protilátka? Šijou se z ní snad protišaty? Nebo protipotahy? Nebo je to látka pro protinožce? A o skupině vůbec nemůže být řeč. Já jsem sólistka.

Abych jí to dokázala, políbila mě začátkem léta opět Múza. Zkusila jsem mamce naznačit známým evergreenem, že „I feel it in mňau finger(paw)s, I feel it in mňau toes...“ Odvětila mi, že mám na kafe zapomenout, že to není nic pro kočky. Vážně na zabití. To má z těch reklam. Nasadila jsem tedy těžší kalibr (pro těžce natvrdlou) : „Kde jsi, kde jsi, celou noc, kde jsi.“ A to doslova. Celou noc. Ráno mi s očima zarudlýma nevyspáním sdělila, že na Elíška můžu zapomenout, protože ho mám od doktora (rozumějte od ní) zakázanýho a nový ženich nemá momentálně volno. Jaký nový ženich? JÁ CHCI ELÍŠE!! Zahájila jsem protestní hladovku a získaný čas využila k pěstění hlasu. Love is in the air, All you need is love, Láska je láska a nakonec ze zoufalství i Sex je náš, dělá dobře mě i tobě... a další perly světové i domácí pop music se linuly z mého hrdla. Publikum bylo zjevně bez sebe blahem, ale Elíš nikde.
V půlce prázdnin – v době momentálního hlasového klidu – odjela mamka na pět dní na chatu (za klukama, kteří odjeli vstřebávat zážitky z mého zpěvu už o týden dřív), na rozloučenou si povzdechla: „Doufám, že se Vanilka, jak na potvoru, nerozmrouská, má ještě čas.“ a mě s Želvinou nechala v péči chobotni... eee... sousedky že čtvrtého patra. Jak si mohla myslet, že bych nevyužila nového čerstvého publika. Mamku písnička na uvítanou dojala k slzám a sousedka si musela připadat jako před inkvizičním soudem, když z ní páčila, kdy a kde jsem vyloudila první notu. Nakonec – po prostudování protokolu z výslechu - seznala, že je ta pravá chvíle na seznámení s dalším kocourem. Myslela si asi, že omdlím štěstím, když to bude zase fešák se super postavou a čokoládovobílým kožichem, jenže to se pěkně spletla. Umínila jsem si postavit hlavu. Celou dobu jste mi nechtěli vyhovět, tak to máte za to. A najust jsem si zahrála na netýkavku. Čokýsek je sice krasavec, ale přece neztratím tvář. Bohužel mě nepřemlouvali moc dlouho a po týdnu dovolené mě poslali domů. To víte, že mě to pak mrzelo a ještě jednou jsem si zazpívala. Jenže Čokýsova mamka potřebovala jet pryč a já měla utrum, protože bez gardedámy mě prý s kocourem nenechají.
Když nic, tak nic. Doprošovat se nebudu. S tím jste teď na řadě vy. Zhubla jsem během léta skoro kilo a konečně na mě přišel pořádný hlad. A s plnou tlamkou se špatně zpívá.

Vaše Vanďa

P. S. Jako čistokrevná britka zpívám pochopitelně většinou mňaunglicky, ale pro neznalé jsem si dovolila přeložit první sloku mé nejoblíbenější:

Cítím to ve svých tlapkách,
Cítím to v polštářcích.
Láska všude kolem,
Zpívám o mňauláčcích.

Hvízdá o ní vítr,
Je všude, kam se hnu,
Jestli miluješ mě vážně,
už doma nebudu!

(foto: vyhlížím kocoura)

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama