Tak dlouho?

No páni kocouři, tak dlouho, že jsem nic nenatlapkoval? No jo, ona ta moje dvounožka pořád seděla u počítače, bušila do klávesnice a nadávala, co má práce. Tak jsem raději jen podřimoval vedle na křesle a k počítači se nehrnul. Chtěl jsem napsat, když jsem měl půlroční mňaurozeniny, ale nějak mi to nevyšlo. Tak teda vám musím mňauknout aspoň s tím dvoutýdenním zpožděním, že mě dvounožka vážila a zjistila, že mám 4 kila. Hrozně si toho užívá a pořád si naoko stěžuje, jaké prý já jsem půlroční mňaukátko, když jsem takový macek, ale vlastně si libuje, že už jsem pořádný kocour. Však já se taky chovám patřičně ke svému vzhledu. Jen občas během dne lítám a blbnu, jinak důstojně kráčím, a když chci nad ránem za dvounožkou do postele, už po ní neskáču, ale opatrně přikráčím a přitulím se a hned začnu hlasitě příst, aby mě náhodou nepřehlédla a nezapomněla, že potřebuji náležitě podrbat a pohladit. Je to tedy boj, to vstávání to tmy. Dvounožka praští mňaubil, aby nezvonil, a raději se hned posadí, aby zas neusnula, a já toho kočkorychle využiju a přemístím se na klín, kde se stočím do klubíčka. Jak jinak, začnu hned zase příst. Dvounožka mě hladí a drbe a vzdychá, jak se jí nechce do práce a že zase kvůli mně přijde pozdě, pak mě odloží na křeslo a jde mi nakrájet ranní porci masa, aby mě prý utěšila, že musí odejít. No, nevím, kdo potřebuje utěšovat, já zůstávám v teple a hned si hupsnu na svoji deku, kde prospím spoustu hodin, to ona musí ven do tmy a do zimy a prý tam není ani žádný kocouř, který by jí seděl na klíně a zahříval. Ale to je vlastně dobře, to bych tam musel hned jít taky a pořádně mu napackovat, aby nepřekážel. Tak se zatím mňaute, musím si jít na chvíli zdřímnout.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama