Kočičí jedenáctka aneb paničko zaraž!

Vážení kočičí přátelé!

Musím vám napsat stížnost na naši nezodpovědnou paničku, která přes moje varování, aby zarazila přísun koček do naší kočičí smečky, odněkud přitáhla chlupatou, velikou a naježenou kouli se slovy: "Kočičáčku, Tygře, to je váš nový kamarád Macík, buďte na něho hodní."
Vážení, musím se ohradit! Co je moc, to je moc! Macíka trochu znám z jeho občasných návštěv - nedopadaly moc dobře. Vypadalo to u nás jako v pavilónu hadů, syčeli jsme ostošest. No, ale teď po týdnu, kdy je Macík s námi, jsem ho vzal na milost. Vyprávěl mi zajímavý příběh. Tak Macíku, máš slovo: "Jmenuji se Macík, Macek, Mourin, Tlusťoch a tak podobně. Tolika jmény mě nazývali mí dvounozí krmiči a občas hladiči. Byl jsem kocourek ze sousedství. Chodil jsem na toulky za slečnami, no, však to znáte. A občas jsem navštěvoval jejich zahrádku, kde na mě čekalo vždy nějaké pohoštění. Za odměnu jsem jim na zahrádce nechával své úlovky: myšky, ptáky, ba i menšího potkana, ať si také pochutnají.
Že jsou to dvounožci kočkomilní, jsem poznal hned, chtěli mě pořád hladit a mazlit se mnou, ale to já moc rád neměl. Byl jsem šelma - hrdá a nebojácná. Jakmile mi chtěli chytat na kožíšek, sekal jsem je tlapkou a vrčel na ně. Na jejich zahrádce se mi velice zalíbilo, v létě jsem si tam vyhříval kožíšek na sluníčku a v zimě jsem se ohříval ve sklepě. Moje krmička mě vždy večer čekala se strachem, jestli se vrátím z toulek. Měla strach, aby mě nepřejelo auto. Bydlí totiž u silnice.
Tak to šlo asi tři roky a pak si všimla, že jsem velice hubený, mám špinavý a potrhaný kožíšek a vůbec nejsem ve formě. Vrátil jsem se právě z toulek, jež trvaly tři týdny. Panička už to nevydržela a vzala mě k nim domů do azylu. Vykoupala mě (to se mi vůbec nelíbilo, však to odnesla párem krvavých razítek od mých drápků). Dala mi tabletu na odčervení a potom to bylo hrozné - ukradli mi moje kuličky!!
Byl jsem z toho celý pryč, časem jsem ale zjistil, že už se nemusím pachtit nikde za kočkami, v kožíšku a v ouškách mě nic nehryzalo a přísun jídla byl stálý. Zavřeli mě však do vězení, malého pokojíčku, kde jsem byl sám. Na jejich obranu uvádím: byl jsem kocourek značkující, čůral jsem, kde se dalo.
Krmička měla také strach, jak bych se snesl s ostatními kočkami. Víte, já kočky moc nemusím, zůstalo ve mně hodně z  hrdosti toulavého kocoura. Tak jsem jedl a spal a zase jedl a spal. A jednoho dne se krmička zhrozila - ze štíhlého a hbitého kocoura se stala chlupatá koule, mající problém někam vyskočit. Pomalu jsem přestával občurávat pokoj (nechtějte vědět, jak to tam vonělo). Krmička se rozhodla, že tedy půjdu za ostatními. Původně mě sice chtěla vrátit na zahrádku, ale já jsem si za tu dobu, co jsem byl u nich, na ty krmiče docela zvykl (a oni na mě). Už jsem se naučil i bříško nastavit na podrbání bez toho, abych je chtěl kousnout. Vzala si mě do náruče a já jsem se mrskal a chtěl jsem utéct. Nevěděl jsem, kam mě nese. Párkrát mě takhle přinesla někam, kde bylo deset příšerně vypadajících koček, které mně nadávaly. A šup, už jsem zase u těch koček! V první chvíli jsem naježil všechno, co se dalo, a snažil jsem se uprchnout. Jenže jich byla veliká přesila, obklopili mě ze všech stran. No hrůza! A ta zrádná osoba mě tam nechala. Tři dny jsem syčel, co to šlo, pral se s nimi a jíst jsem chodil jenom v noci, kdy už všichni spali. Krmička si myslela, že to takhle dál nepůjde. Čtvrtý den přišla z práce, koukala a nevěří svým očím: já ležím v pelíšku s Tygrem-Panem Kočičákem. Byla moc ráda a já jsem přišel na to, že je to s nimi vlastně fajn, hraní, spinkání u krbu a společné jídlo.
Víte, jsem tak trochu pecivál, za to ale nemůžu. Pecivál se ze mě stal, až když mi ukradli kuličky. S Panem Tygrem jsme společně nadrápali na sedačku dohodu, jak si to šéfování rozdělíme. To víte, je už starší a potřebuje nějakého pomocníka."

Tak vidíte, vážení kočičáci, je nás kočičí jedenáctka a já mám nového pobočníka - Macka. Ještě se toho musí mnoho naučit, ale nebojte se - od toho jsem tady JÁ!


Váš Tygr - Pan Kočičák, trenér kočičí jedenáctky, s pobočníkem Mackem.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama