V posledních dnech se dělo něco divného. Dvounožka nevysedávala po večerech u počítače, místo toho seděla v kuchyni a pořád cosi šudlila po stole na jakémsi velkém plochém dřevě. Byla kolem toho dokola spousta nových věcí, které jsem ještě neviděl, tak jsem samozřejmě musel asistovat a kontrolovat, co to dělá. Vždycky napřed udělala velkou hroudu, pak ji zase rozplácala a jezdila po ní takovým kulatým dřevem a nakonec vyndávala obrázky jeden jako druhý a dávala je na plech. Když jich měla plných několik a ta hrouda byla celá pryč, strkala to do horké černé jeskyně vedle dveří. Táhla z ní podivná nasládlá vůně, ta se mi nijak moc nelíbila. To když tam dvounožka strká maso a potom to jedí, to voní mnohem lépe. Nakonec jsem se vždycky usadil na stole na dobré vyhlídce a neopouštěl jsem ji, ani když dvounožka brblala, co tomu řeknou hosté, když v cukroví najdou zapečené chloupky. "Kde je chlup, tam je chuť," prohlásil dvounožák, když výjimečně opustil televizi a objevil se v kuchyni. Takže mi to posezení bylo tolerováno. No ale neseděl jsem tam pořád, taky jsem si občas odskočil. Jak jsem tak jednou mířil zpátky, nechtělo se mi skákat rovnou na stůl, těch pět kilo se přece jen trochu špatně zvedá, tak jsem to vzal oklikou přes židli. Jenže mňauha, na ní bylo právě naskládáno několik těch plechů s obrázky a vůbec nebyly pevné. To byla zrada, to jsem netušil. Když jsem doskočil packami na kraj horního plechu, ten se vymrštil, obrátil a s vekým rachotem se sesypaly všechny. A nejen ty plechy, hlavně ty obrázky, co na nich byly, skončily na zemi pomačkané a polámané. To už jsem byl ale v předsíni a koukal na tu spoušť zpoza dveří. Dvounožka chvíli nevěřícně zírala, pak k tomu klekla a začala to přebírat. Asi tak půlka těch pomlácených obrázků zůstala na těch pleších, to dvounožka zase splácala dohromady. To ostatní na zemi smetla a hodila do koše. Když šla kolem mě, prohlásila: "Kdybys to aspoň sežral, Fabiáne... takové práce s tím bylo..." Bylo to nějaké smutné, až jsem z toho sám měl výčitky, tak jsem zalezl za pohovku pod topení a raději tam usnul.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?