Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum26. prosince 2008  |  KočičákFabien Éclat du soleil  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 764x / 1x

To jsem to vymňouk'

To jsem to vymňouk'

V posledních dnech se dělo něco divného. Dvounožka nevysedávala po večerech u počítače, místo toho seděla v kuchyni a pořád cosi šudlila po stole na jakémsi velkém plochém dřevě. Byla kolem toho dokola spousta nových věcí, které jsem ještě neviděl, tak jsem samozřejmě musel asistovat a kontrolovat, co to dělá. Vždycky napřed udělala velkou hroudu, pak ji zase rozplácala a jezdila po ní takovým kulatým dřevem a nakonec vyndávala obrázky jeden jako druhý a dávala je na plech. Když jich měla plných několik a ta hrouda byla celá pryč, strkala to do horké černé jeskyně vedle dveří. Táhla z ní podivná nasládlá vůně, ta se mi nijak moc nelíbila. To když tam dvounožka strká maso a potom to jedí, to voní mnohem lépe. Nakonec jsem se vždycky usadil na stole na dobré vyhlídce a neopouštěl jsem ji, ani když dvounožka brblala, co tomu řeknou hosté, když v cukroví najdou zapečené chloupky. "Kde je chlup, tam je chuť," prohlásil dvounožák, když výjimečně opustil televizi a  objevil se v kuchyni. Takže mi to posezení bylo tolerováno. No ale neseděl jsem tam pořád, taky jsem si občas odskočil. Jak jsem tak jednou mířil zpátky, nechtělo se mi skákat rovnou na stůl, těch pět kilo se přece jen trochu špatně zvedá, tak jsem to vzal oklikou přes židli. Jenže mňauha, na ní bylo právě naskládáno několik těch plechů s obrázky a vůbec nebyly pevné. To byla zrada, to jsem netušil. Když jsem doskočil packami na kraj horního plechu, ten se vymrštil, obrátil a s vekým rachotem se sesypaly všechny. A nejen ty plechy, hlavně ty obrázky, co na nich byly, skončily na zemi pomačkané a  polámané. To už jsem byl ale v předsíni a koukal na tu spoušť zpoza dveří. Dvounožka chvíli nevěřícně zírala, pak k tomu klekla a začala to přebírat. Asi tak půlka těch pomlácených obrázků zůstala na těch pleších, to dvounožka zase splácala dohromady. To ostatní na zemi smetla a hodila do koše. Když šla kolem mě, prohlásila: "Kdybys to aspoň sežral, Fabiáne... takové práce s tím bylo..." Bylo to nějaké smutné, až jsem z toho sám měl výčitky, tak jsem zalezl za pohovku pod topení a raději tam usnul.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







2 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 H. R.
Kocouřák H. R.  Datum30. prosince 2008 13:46

Ale jaképak copak! Vždyť ¨toho ještě polovina zůstala! A stejně bude dvounožka po Vánocích kvílet, že ztloustla, takže ty jsi jen v předstihu myslel na její zdraví! Nedej se!

 Minda
Kocouřák Minda  Datum30. prosince 2008 10:11

Hezky jsi to Fabienku natlapkoval. Opravdu je nejlepší když kočičák něco provede, aby se na chvíli stáhnul do ústraní. Pak ho lidi až je přejde zlost stejně shání a někdy se mu i omluví :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top