Tak se hlásím po dvou a půl letech

Ahojky kočindy a kočičáci,
tak se hlásím po dvou a půl letech, kdy se v mém životě odehrálo mnoho nového. Jedna z velikých věcí v mém životě bylo stěhování, a pak mám novou paničku, která je na mě hodná a mám ji velice rád. Ale začnu od mého posledního příspěvku.
Po přestavbě bytu se mně s Augustýnem žilo vcelku dobře a páníček začal s Augustýnem chodit pracovat mezi děti, a tak jsem zůstával doma sám. Navíc páníček chodil pracovat i večer, a tak měl spousty práce a málo odpočinku a já jsem s ním pak spal v posteli a předával trocha mojí kočičí energie. Klid u nás moc nepanoval a vše vyvrholilo koncem června, kdy panička sebrala Augustýna a odjela s ním pryč. A já jsem zůstal bez psího kamaráda. Páníček najednou začal rozebírat nábytek a povídal, že budu mít nový domov. A tak nastalo první stěhování, ale jen v Plzni. Byli jsme v novém bytečku týden a páníček odjel na dva dny pryč, a když se vrátil, přijel s jednou paní a já jsem zmizel se schovat. Pak hned za chvíli odjeli a vrátili se dlouho večer. Po vyspání zase odjeli a přijeli za jeden den. To už jsem vylezl a dostal pochvalu a páníček mě povídal, že to je moje nová panička. Cítil jsem z ní pohodu a klid a hned jsem si povídal, že nám s ní bude dobře. A tak jsme začali žít s novou paničkou v jedné místnosti v plné spokojenosti nás všech. Páníček chodil do práce a já byl převážně s novou paničkou doma.
Zhruba za půl roku páníček zase začal balit věci i s paničkou a povídali, že budu mít nový domov a pojedeme tam dlouho, a mně to moje hlavinka nebrala, co je to pojedeme dlouho. Dostal jsem nové misky na kapsičky (které miluji a už nic jiného nebaštím, krom když vyžebrám kus kuřecinky nebo salámku a občas si i něco ukradnu, "řízeček, páreček a podobně") a taky novou přepravku, do které se mně moc nechtělo, a pro mě to stěhování bylo něco super, spoustu schovávaček a výšek, na které jsem mohl, a hlavně krabic, do kterých jsem lezl. Jedno den ráno přijel jeden pán, mě strčili do přepravky, ze které i přes mé protesty mě nepustili, a tak jsem pozoroval, co se to děje. Když vše bylo prázdné krom mojí přepravky, tak přišla jedna paní a páníček jí dal klíče a povídal, že jedeme, vzali mě s přepravkou, umístily do auta do zádu a tak šikovně, že jsem na oba viděl. Paníček mě povídal, že nejdříve jedeme pro cukroví, pak do elektráren a nakonec že pojedeme dlouho do nového bydliště. Vyrazili jsme, já jsem se chvíli ptal, jak dlouho ještě pojedeme, a řikali, že ještě dlouho. Páníček říkal paničce, že budu spát, ale já jsem nespal, jen jsem se bál, co bude, a tak jsem jen koukal a snažil být hodný. Trvalo to hodně dlouho a najednou se zastavilo a páníčkové mě nechali v autě, že prý mám být hodný, že se jdou najíst a za chvíli jsme v novém domově. Když se vrátili, tak popojeli kousíček a vzali mě a odnesli do bytu, kde jsem byl ještě v přepravce, než odnosily věci z nákladního auta, které jelo s našimi věcmi z Plzně. Když se vše odstěhovalo a mě pustili z klece, tak jsem si musel vše očuchat a najít schovku. A tak už přes rok žiju s páníčkem a s novou paničkou v Pardubicích, kde jsem spokojený a občas si s radostí zazlobím. A fotky z celého stěhování a z mého života v Pardubicích jsou v kočkoalbumu.
Váš kocourek Smoki

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama