Bonum principium facit bonum finem

V sobotu brzy ráno, když panička vstávala, byla úplná tma.
Běžel jsem za ní do kuchyně, protože není nad to, začít den vydatnou snídaní a pak celý dopoledne prospat. Ale snídani ne a ne naservírovat, pořád pobíhala sem tam a skoro si mě nevšímala, a to jsem byl dost naštvanej, ale pak jsem si všim, že v otevřený přepravce někdo zapomněl bonbónek, a tak jsem si pro něj vlezl dovnitř, což, jak se hned ukázalo, byla fakt dost velká chyba, protože v tu ránu se dvířka zavřela a panička mě vodnesla do auta.
Nevim, jak vy, ale já jezdim autem dost nerad, dělá kravál, smrdí a v přepravce je strašná nuda. Cestou navíc přistoupila ta druhá ženská s nějakou cizí kočkou, o který se mi snažej namluvit, že je to moje máma, ale to se mi nezdá, podle mě kecaj.
Jeli jsme strašně dlouho a celou cestu jsem paničce říkal, ať mě pustí, ke konci už na mě byla dost nevrlá a prej, abych konečně přestal řvát. No chápete?
Když mě vytáhli z auta a já viděl před sebou frontu nevyspalejch lidí a kňourajících koček, došlo mi, že mě vzala zase na výstavu. Prostě peklo.
Hnedky ze začátku mě příšerně naštvala veterinářka, když mě prohlížela, já teda nevim, ale bylo by spravedlivý, aby tam byl i lidskej doktor a prohlížel páníčky, no ne?
Klec byla mrňavá a všude smrděli cizí lidi a kočky a to já nemám rád. Schoval jsem se za záclonky, aby na mě nikdo nekoukal, ale panička mě furt odkrejvala, že prej jsem výstavní kocour, tak ať se vystavuju.
Když jsme šli k tý posuzovatelce, byl jsem už tak navztekanej, že jsem jenom syčel a prskal a nejradši bych někoho kousnul, takže mě hned poslali pryč. Panička mi dala pusu mezi uši, to se mi jindy docela líbí, a povídá, že jsem se zase fakt předved´, a tak jsem pochopil, že do konce výstavy bude klid. Panička pude na oběd a na kafe, já si zalezu za záclonky a zdřímnu si.
Panička šla na oběd a na kafe, já jsem chrněl za záclonkama, a voba nás teda dost zaskočilo, když najednou volali moje číslo. Panička byla naprosto v šoku, vytáhla mě z klece, já jsem prskal, ta druhá ženská mě popadla a vodnesla zase na to blbý předvádění. Měl jsem toho plný zuby a všem jsem vod plic řek´, co si vo nich jako myslím, ale teda k mýmu velkýmu překvapení mě tentokrát nevrátili. Vybrali mě, že jsem vyhrál, ale to zas pro mě tak velký překvapení nebylo, protože, kdo jinej, než já, že jo? Dostal jsem pohár a diplom a taky kapsičku s masíčkem, ale hlavně, děvčata, dostal jsem ten tutil, takže jsem CAC a která budete chtít, můžem na to vlítnout, tak se hlašte!

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama