Slečna Dorotka Černá a výčitky svědomí

Člověčka nám s Mordechajem slibovala po Vánocích nějaký vymazlený dárek a musím připustit, že jsme dárek dostali a ne jen jeden, no ba, dárky tu jsou, ale, že by byly tak skvělé, jak slibováno, no to nevím.
Začalo to rekonstrukcí naší prolézačky, kterou nám páníček vybudoval už loni, přibyla jedna polička, takže je tu více místa pro odpočívající šelmy, pokud by se některá chtěla namáhat a na prolézačku lézt, což osobně shledávám nadbytečným, protože spát se dá i na židli nebo pohovce, že?
Dále nám zakoupila fontánku s tekoucí vodou. Prý to je dárek především pro mě. Člověčka totiž za mnou pořád běhá a prosí : "Bumbej, Dorotko, bumbej." Nedivím se, že je to pro ni tak důležité, sama má pořád nalito a permanentně "bumbá".
Nakonec se vytasila s darem nejlepším, alespoň podle ní – koupila nám kulodráhu, že prý všechny kočky na Modrém kocouřovi už ji mají. Mordechaje snad takové pitomosti baví, ale já jsem se nechala velice přemlouvat, abych si pacinkou zapinkala do míčku, ale brzo mě to omrzelo. Nedá se totiž z té dráhy vyndat – víme? A takové věci se kočkám nedělají.
Už vás to napadlo, kočičák moji milí? Napadla vás ta podstatná otázka – proč? Proč se o mě, no dobrá, a snad trochu i o Mordechaje, člověčka takhle stará?
To je totiž ta zásadní věc, co lidi mají a my, kočky, ne. Člověčka má totiž výčitky svědomí!
Kdo čtete od začátku moje zápisky, víte, že jsem se narodila ve stodole, toulavé kočce a kocourovi ze statku. Čekal mě jejich život – krátký a plný nepohody. Když mě velký člověk člověčce přivezl, měla jsem blech plný kožíšek, bříško nafouklé od červíků a zhnisaná očička. Člověčka mě vyléčila, bydlím v teple, mám pořád plné mističky, a když mi nechutná, člověčka mi donese něco jiného, a když ani to nesním, celá se chudák trápí a hned další den přinese jiné kapsičky a čerstvé masíčko a granulky, abych nehladověla. V zimě jsem pod střechou a v létě chodím na zahradu a člověčka na mě dohlíží, aby se mi nic zlého nepřihodilo. Když málo piju, koupí fontánu a když si nechci hrát, kulodráhu, a přitom všem má výčitky svědomí, že mě vzala ze stodoly, kde bych měla ten pravý kočičí život.
Chápete, jo? Já teda ne, ale využít to, to teda fakt dovedu.
Vaše Dorotka.

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

6 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Minda

6. března 2009 15:25

Je moc hezké, jak se o vás panička pěkně stará a vymýšlí vám stále nová
povyraženíčka. Tak to má být. My kočky jsme hlavně pro radost, no ale že někdy i něco provedeme, tak se má alespoň doma o čem povídat.

Světlana Datum

6. března 2009 11:11

Tak u nás je to koulodráhou podobné - když jsme ji sestavili, tak zaujala 2 kočičí holky, hlavně bílá Myška u ní vydržela dlouho, nejmladší Míšu to brzo přestalo bavit, 3 nejstarší kocouři koulodráhu víceméně ignorují, jen mladší kocour Mufík (6 let) si ke koulodráze občas lehne a líbí se mu, když do kuličky packá panička. Včera si chvíli dokonce Mufík a Myška posílali kuličku mezi sebou :-)

Kačaba

6. března 2009 10:20

Vidíš, Dorotko, to jsme na tom stejně. I já byl jako mraňavá černá zablešená a hladová kulička přinesen ze statku do domácí péče. Taky teď jsme na tom podobně, jen postrádám tu fontánku a kulodráhu. Asi budu muset sáhnout do paniččina vsvědomí, aby si uvědomila, jak strádám. Sváťa

tasma

6. března 2009 10:02

Tak tedy u mne, sedmiletého Tasmiše koulodráha nezabrala. Nebudu se snažit o něco, co je předem marné. Dvakrát jsem si bouchl tlapkou a šel od toho. Tříletý Bondyš je ovšem jiného názoru! Koulodráhu máme přes měsíc a pořád je to jeho nejoblíbenější zábava. Lehne si k tomu a mydlí tlapkou i půl hodiny v kuse. Nejlépe ve dvě v noci ;o). Na noc je u nás už koulodráha odnášena do větší vzdálenosti od ložnice, aby to nebylo tak slyšet =o)). A Dorotko, občas pochybnosti, jako tvoje člověčka, má i ta naše... Taky doufá, že jsou neopodstatněné =o)

Laalaa

6. března 2009 8:33

Jo Dorotko s tou koulodráhou máš pravdu. Je to zrada, uvěznit míček uvnitř a pak se bavit jak se kocouř snaží. Osobně jsem do míčku pinka 2x a odebrala se do pelíšku. Za to ten trotlík Mates to prohání každé ráno a je tak pečlivý, že jednou už kuličku z koulodráhy osvobodil ;-). Alžbětka

Leni

6. března 2009 7:17

Obtočit si lidi kolem tlapky dovedete všechny, v tom Ti dávám slečno za pravdu. :)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Slečna Dorotka Černá a výčitky svědomí

Modrý kocouř.cz (c) 2024