Veselé Velikonoce?

Tak takhle jsem si svoje první Velikonoce rozhodně nepředstavovala. Začalo to už na Zelený čtvrtek. Panička nám odpoledne sebrala granule a nechala jen trávu, kterou já moc nemusím. V noci jsem měla takový hlad, že jsem ze zoufalství začala okusovat paničku. Ta teda zrovna k nakousnutí nebyla. Tak zkouším ještě mládě. Brrr, prý mladé maso, jen samá kost a kůže!
V pátek ráno byla Anetka přes výrazné protesty nacpána do přepravky a odnesena bůhví kam. Když se vrátila, tak jsem úplně přestala rozumět, co se vlastně děje. Nejen, že Anet nebyla při smyslech a taky měla díru v kožíšku, ale ona vám i úplně jinak voněla. Je to vůbec Anetka? Sice tak vypadá, ale smrdí mi jako úplně cizí kočka! Nechápu, znovu očichávám spící Anet a vůbec se mi to nelíbí. Není to nějaký podraz? Není to další kočka? To snad ne! Nervózně pobíhám, v hlavičce zmatek. Panička mě pohladí a já na ni syčím, sama nevím proč. Na tu cizí Anetku taky syčím a hodně moc. Pro jistotu chvilkami syčím na všechny. Když na tu cizí kočku zapomenu, tak jsem zase úplně normální, mazlím se a vrním.
Když už jsme u toho mazlení, tak panička o mně říká, že jsem pěkně falešná kočka. Asi proto, že když přijde jakákoliv návštěva, hned ji jdu přivítat a patřičně se jí otírám o nohy. Největší radost mám, když má návštěva černé kalhoty a mně se podaří na nich zanechat co nejvíce bílých chloupků. Tak mám alespoň jistotu, že na mě jen tak nezapomenou.
Anetka je jiná. Hraje si na dámu a nezahazuje se s kde kým. Když se ozve zvonek, Anet raději zaleze do vany nebo boudičky. Tam vyhodnotí, zda stojí za to vylézt či nikoli. Panička tvrdí, že je na chlapy, a obzvláště prý na ty, kterým smrdí ponožky. No jo, a pak prý madam!
V sobotu už mě syčení přestalo bavit. Ale na tu spící kočku se zatím ještě dívám trochu s nedůvěrou. A  navíc, panička kolem ní pořád chodí a opečovává ji! Před chvilkou se ten chlupáč konečně probral. Je to Anetka, ale je pořád divná. Určitě to zase přehnala s tou trávou, vypadá, promiňte mi ten výraz, trochu zhuleně. Už aby byla normální a mohly jsme se zase kočkovat.
Tak, kočky a kocouři, veselé Velikonoce alespoň vám. Aretka

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama