Už dlouho jsem o sobě nic nenapsala. To proto, že nebylo co. S Bettynkou se máme rády a je nám spolu dobře. Byla dlouhá zima a během ní se nic moc nedělo. Akorát Bettynce hořel kožíšek, ale to jste si jistě přečetli :-).
Když začalo být trochu tepleji, panička nás pouštěla na balkon. To bylo moc příjemné. Ale co u nás začalo opravdu jaro, tak chodíme s Bettynkou a s paničkou na zahradu. Loni na podzim, když jsem byla ještě prtě, jsem se na zahradě moc bála, ale teď už jsem veliká kočičinka a už se vůbec nebojím. Mohla bych být na zahradě pořád. Panička naštěstí teď nechodí každý den pryč a je s náma pořád doma, takže můžeme být venku každý den jak dlouho chceme. Večer si jdeme domů odpočinout, napapat se a vyčůrat. My totiž s Bettynkou neumíme čůrat venku. No co co, jsme slušně vychované kočičky, tak chodíme na záchod. Jen co si odpočineme, už bych ráda šla zase ven. Ale panička nechce. Nepouští nás totiž samotné, chodí vždycky s náma. Asi je unavená, že už ven nechce. Ale já moc chci a tak prosím a volám za dveřmi, že už bych ráda zase ven. Panička mi otevře balkon, ale to mi nestačí, potřebuji nutně na zahradu.
Na zahradě je to totiž super. Je tam spousta zajímavých zákoutí, která se musí prozkoumat, lítá tam spousta zajímavých tvorů, které se musím pokusit ulovit. Dneska bylo zase krásně a tak jsme jako obvykle vyrazily ven. Všechny tři. My s Bettynkou máme kšírky a jdeme. Na zahradě máme i několik stromů. Zatím jsem nevěděla, k čemu jsou dobré, ale dneska jsem to viděla. Běhám si po trávníku jako obvykle a najednou koukám, Bettynka nikde. Kam se mi jenom schovala? A to už slyším paničku, jak na mě volá: "Wyuško, podívej, kde je Bettynka." Podívala jsem se nahoru a Bettynka byla na stromě. Až úplně vysoko. No to teda musím taky zkusit. Doteď mě nenapadlo, že by se na to dalo lézt. A tak jsem se elegantním skokem dostala na kmen a už neohroženě šplhala po větvích. Bylo to úžasné. Kočky, kdo to nezažil, vřele doporučuji vyzkoušet. Prolezla jsem se po každé větvičce, až úplně nahoru, co nejvýš to šlo. Chvilkama jsem se malilinko bála, ale panička dole se bála mnohem víc než já. Já dokonce cestou stačila lovit i hmyzáky a okousávat malé větvičky. Bettynka po chvilce slezla dolů, asi si potřebovala odpočinout, ale když mě viděla na stromě, hned zase vylezla za mnou nahoru. Pak ale zase slezla a odpočívala ve stínu. Já se nemohla nabažit. Lezla jsem pořád sem a tam, panička na mě volala, ať už jdu dolů, ale mně se to moc líbilo a dolů jsem nechtěla ani omylem. Nejraději bych tam zůstala na pořád a stala se kočkou stromovou. Ale přece jenom jsem po tak náročném výkonu byla unavená a slezla jsem dolů. Ne, ještě ne, ještě to zkusím jednou. Vyskočila jsem na kmen stromu, ale tlapky už jsem měla unavené a tak jsem skočila dolů. S Bettynkou jsme si lehly do stínu a odpočívaly. Panička nám přinesla mističku s vodou, abychom se trochu občerstvily. To byl teda krásný den. Už se těším, až půjdeme zase zítra ven. Hned vylezu na strom a zůstanu tam celé odpoledne.
Vaše Wyome - kočka stromová
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?