Ach jo, kočky, tu stránku Modrého kocouře nám byl čert dlužen. Co ji panička náhodou objevila, tak se pomalu věnuje víc cizím kočkám než nám. To je pořád: „Pojďte se holky podívat na fotky, to je pěkná kočička, tak se má pózovat, Čokoládo!“ My na sebe s Anetkou mrkneme a myslíme si svoje. Moc dobře víme, jak má pěkná kočka vypadat, stačí se přeci podívat do zrcadla. Abych paničce udělala radost, hupnu na klávesnici, jako že se jdu kouknout, a „omylem“ ji tak šikovně pomačkám, že ta hrozná stránka zmizí. A je klid. Ale ne na dlouho.
Včera večer byla panička u počítače a zase: „Jé, tady mají taky britku a birmu, jako u nás!“ No to je toho, myslíme si s Anet a spíme dál. A za chvilku nanovo: „Holky, to musíte vidět, ta pěkná britka leží na kožené sedačce! To nechápu, to není možné!“ A co jako, já bych klidně snesla novou sedačku, o tu starou už mě stejně nebaví brousit si drápky.
Panička pořád nevěřícně kroutí hlavou, vstane a jde do obýváku. Co vidí: pokoj bez záclon, palma opřená o skříň se drží jen silou vůle, sedačka orvaná, z koberce vytahané nitě, o spoustě chlupů a kočičích hraček na něm ani nemluvě. „Jak někdo může mít kočku a koženou sedačku? Že bych fakt měla ty kočky rozmazlené? To jsem udělala při výchově nějakou chybu?“ mumlá si panička smutně pro sebe.
O co jí jde, vždyť jsou to přeci jen věci! A rozmazlená kočka, co to je? Jako kdyby nevěděla, že my kočky si vždycky uděláme, co si zamaneme. Stokrát může Anetce říct, ať neskáče na linku, Anetka tam stejně skočí. Já to pořád ještě neumím. Jen se trochu bojím, že až pak budeme chtít pomáhat vařit obě dvě, tak to asi panička nezvládne. Ona je někdy totiž divná. V neděli jsem se chtěla podívat, co uvařila návštěvě dobrého k obědu, a ona mě normálně sundala ze stolu! Mrzutě mrsknu ocáskem a vyskočím znovu. Panička se po mě dokonce trochu ohnala podložkou a zase letím dolů. To už jsem se urazila. O nic přeci nejde, vždyť chci jen návštěvě strčit čumáček do talíře! Obejdu stůl a zaútočím nečekaně z druhé strany. Nepomohlo to. Panička mě bere a dává za dveře. Ona si snad myslí, že jsem blbá jako blondýna, já to rychle oběhnu přes chodbu a kuchyni, přiběhnu druhými dveřmi a jsem zase na stole. Návštěva si vzala talíř do ruky, prohlásila, že mi nedá a oběd dojedla, aniž by mi dala trošku očichat. Neslýchané! Znechuceně jsem alespoň zavrčela a pořádně zamrskala ocáskem.
Tímto prohlašuji, že stránka Modrého kocouře se mně a Anetce vůbec nelíbí. Má na naši paničku velmi špatný vliv. Vždycky, když si tam něco přečte v poradně, tak nás hned jde zkoumat a kontrolovat, třeba jestli máme čisté oči a uši. To je pro nás kočky velmi nedůstojné! Panička ať si dělá co chce, ale my vyhlašujeme bojkot Kocouřovi!
Kočky, do boje za svůj klid!
Aretka-Čokoláda i s Anetkou
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?