Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum17. května 2009  |  KočičákÁmos Bačvarov  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 710x / 1x

Linda aneb Všechno je jinak

Linda aneb Všechno je jinak

Ámos Bačvarov
Tak ahoj, kamarádi, už jsem se trochu vzpamatoval z událostí posledních měsíců – a tak vám píšu... Co že se u nás stalo?
Na začátku února začala panička mizet z domova. Mizela a vracela se, ale jednou zmizela nadobro. Zase jsme tu zbyli s parťákem sami dva. Což o to, já jsem na paniččino občasné mizení zvyklý (Sofie je dost daleko a chvíli to trvá, než se mi panička vrátí z cest), ale tentokrát vám začal mizet i parťák. Nic neříkal, jen se potutelně usmíval. A pak se vrátili – všichni tři. Panička, parťák a malé, bílé kotě. Jupí, budu mít kamaráda! Vlastně kamarádku. Říkali jí Linda.
Mělo to malou tlamičku a čtyři tlapky, občas to mňoukalo a občas hlady řvalo jako tur, ale aby to vylezlo z toho svého okrajkovaného pelechu a šlo se poohlédnout po stravě, to zas ne. Se vším to čekalo na paničku. A panička chovala tu Lindu, tu mě, říkala, že Linda je její bílá kočička a já její černé dítě (moment, moment, já že jsem její dítě?! Tak ona to není panička, ona to je maminka! To se na stará kolena dovídám věci!), střídavě, vždy po velkém mydlení a mytí, nás hladila a tulila a nakazovala mi, že musím být na tu naši malou holčičku hodný...!
Tu máš, čerte, kropáč! Tak ono to není kotě, ono to je dítě! A ke všemu holka!
Tak jsem z toho, kamarádi, v poslední době nějaký špatný. Všechno je nak. Panička je máma, logicky parťák by měl být táta, Linda není kotě, ale dítě, prolézačka je Lindina postýlka a já, který bych měl být Lindin děda (považte, že mi v létě bude už osm let, to je úctyhodný věk!), jsem její brácha! Z toho zmatku by jeden hnedle přišel o rozum!
Navíc si vám musím postěžovat. Není pravda, že máma má všechny své děti stejně ráda. Linda jen mňoukne a maminka k ní hned běží jako o závod, zatímco já se v noci za zavřenými dveřmi můžu umňoukat a nikdo mě do ložnice nepustí. Prý abych Lindu nezalehl! Věrolomná lidská srdce! Tak si to ještě rozmyslím, jestli mám v téhle podařené rodině být synem, nebo šelmou – starým, odstrč... ale ne, co to povídám, nezávislým a soběstačným kocourem!
Posmutnělé pozdravy ze svého Kocourkova vám všem, kamarádi, posílá Ámos



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







4 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum22. května 2009 15:11

Ámosku, pobavilo mě, jak popisuješ,že to mrně neleze z okrajkovaného pelechu :-)). Buď rád, ono za nějakou dobu vyleze a to si potom teprve
užiješ legrace :-)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum21. května 2009 14:31

Amosku, neboj, buď trpělivý, až malá povyroste, bude výborný parťák ke hrám a i do ložnice tě pustí:-))))

Želvina
KocouřákŽelvina  Datum21. května 2009 9:20

Naprosto souhlasím s April. Já jsem na kámošovi pracovala už od narození a v šesti letech je to už kočkomil tělem i duší (a fotky v mém a Vanilčině albu to dokazují). Měj s ní trochu trpělivosti, časem bude legrace mít parťačku na hraní ;-)

April
KocouřákApril  Datum21. května 2009 7:34

Ááá narodila se další Kočkařka. Neboj Ámosi, však budeš mít dost času, abys to prtě pořádně vychoval, jako správný starší kočkobrácha :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top