29. 5. 2009 9:30
Jsem pozornej kocour. Nic mi neunikne. Neunikl mi známý zvuk. Z pokoje. Letěl jsem tam. HA! Nemýlil jsem se! Byla tam. Taška. Velká. Cestovní. Zajásal jsem. No konečně! Přesouváme se na chalupu. Bude střecha! Bříza! Řeka! Jiřinka a další holky!! Jsem natěšenej kocour. Nelenil jsem. Z archivu pod regálem jsem vykutal myš Evelínu. Provedl jsem transport. Sebe a myši Evelíny. Přerovnal jsem obsah tašky. Vytvořil jsem nám úhledné, pohodlné cestovní místo. Oznámil jsem holkám, že to nejdůležitější – mě a Evelínu – máme sbaleno. Že můžeme odjet. Velká holka mne vybalila z tašky. Řekla, že zbytečně plaším. Že se ještě na chalupu nejede. Tss! Nejsem blbej kocour. Jím všechno, ale tohle jí nesežeru. Proč by asi jinak tu tašku vyndávala.
10:00
Kruci! Zas mne vyndala. Z tašky. Myš Evelínu taky. Místo nás tam dala nějaké další věci. Řekla, že jestli ještě jednou ta srovnaná trika přehrabu a zachlupatím, přeškubne mne jak hada.
10:03
Kruci!! Kruci! To bylo o fous. Málem jsem byl had. Přeškubnutej.
11:45
Jo. Pro dobrotu, na žebrotu. Místo, co by ocenila, že jsem samosbalovací, samostatnej kocour, prská.
Jsem ve spisovně. Nechci být poprskanej kocour a už vůbec nechci vědět, co provede s nějakým chlupatým kopytem, které ještě nepochopilo, že se ještě nejede na chalupu a pořád do té tašky leze i s tou blbou myší.
14:00
Opustil jsem spisovnu. Přerušil jsem práci na spisu Důvěřuj, ale prověřuj. Vydal jsem se prověřit situaci. Nepotěšil jsem se. Původně hubená taška ztloustla. Už by se do ní nevešel ani chlup. Vznesl jsem úpěnlivý dotaz, kam se tedy mám sbalit já a myš Evelína. Prostřední holka se mi svěřila, že ta taška je její. Prý jede na kurz. Neznám. Podle mne jede na chalupu. Nechce mne vzít s sebou. Nechápu to. Jsem zhrzenej. Uraženej. Naštvanej. Tohle bych tedy od prostřední holky, kterou mám hned po mně nejradši, fakt nečekal. Zklamala mne. Nemluvím s ní. Ještě než jsem s ní přestal mluvit, řekl jsem jí, že jí věnuju svůj další spis. Nazvu ho: Opustíš-li mne, nevyhynu, opustíš-li mne, vyhyneš.
30. 5. 2009 7:50
Opustila mne!!! Zdrhla i s taškou! Ještě mi předtím dala pusu čumákovku. Řekla, že se jí bude stýskat. Že brzy přijede. Ať jsem tady hodnej. TSSSSSSSSSSSSSSS!!Jsem rozčilenej!! Co je moc, to je moc!! Ona si snad ani nevšimla, že s ní nemluvím!!!
13:00
Jsem ve spisovně. Probádal a promyslel jsem situaci. Prostřední holka tu pořád není. Už je to jisté. Opravdu zmizla beze mne. To přehnala!! Jsem rozrušenej. Promýšlím další postup. Počkej, zrádkyně!! Nejsem pomstychtivej kocour. Ale někdy strašně.
17:00
Pořád tu není. Holka. Prostřední. Nevadí. Je tu holka. Velká. Je zapojená. Do plánu. Mého. Ještě to neví.
17:10
Už to ví. Oznámil jsem jí, že jí věnuju své projevy náklonnosti. Ty, co jsem dřív věnoval prostřední holce. Až to prostřední holka uvidí, pochopí, jak mne zklamala. Tak. Musím to nacvičit, než se prostřední holka vrátí. Začnu hned. Velká holka bude určitě šťastná.
18:20
Tak nevim. Asi jsem nepochopenej. Kocour. Nebo je nechápavá. Holka. Velká. Udělování náklonnosti jsem zahájil velmi pěkně. Nanominoval jsem se holce za krk. Prostřední holka mne má za krkem ráda. Někdy mi i sama řekne, ať si vlezu na křeslo a z něj jí za krk. Prý hezky hřeju. No. Čekal jsem, kdy si velká holka sedne na křeslo. Nesedla si. Pořád různě chodila a hemžila se. Nevadí. Jsem bystrej. Umím si poradit. Poradil jsem si. Vyčíhl jsem si vhodnou chvíli. Mžik a byl jsem tam. Za krkem. Holky. Překvapila mne. Zavřeštěla. Syčela, že to bolí. Prohlížela si rameno. Nebyla vůbec šťastná. Šla si nejmladší holce postěžovat na bláznivého kašpara, který ji zákeřně přepadl a podrápal... To je divné! Já žádného neviděl! A to jsem z té skříně, z které jsem holce za krk skočil, měl moc dobrý přehled!
1. 6. 2009
Pokračuji v udělování. Projevů. Náklonnosti. Holka taky měla projev. Dlouhej. Ke mně. Projevila nesouhlas. Nesouhlasí prý s nějakým zjevením, které se k ní nacpalo na spaní. Prý se mohla zjevit, když se v noci vzbudila s pocitem, že jí na nose běhá hejno mravenců a strašně lechtají. Tss! No to určitě! Mravenci!! Bych je přece hned ometl špičkou ocasu, kterou jsem měl u holky nosu! Projevila výhrady i k nějakému mourovatému závaží, které jí zalehlo peřinu a nemohla se obracet. Kritiku vznesla i k obtočení hlavy chlupatou čepicí. Prý je jí horko a hlavně se prý chlupaté čepici něco zdálo a třikrát kopla pravou zadní holku do oka. Levého. Projev zakončila provoláním. Prý do mne vidí jak do hubené kozy. Prý je jí jasné, že když tu nemám prostřední holku, tak se vtírám. A až prostřední přijede, bude velká zas bude dobrá leda k servisu potravy, čisté kadibudky a rekreaci kocoura na zahradě. Byl to fakt dlouhej projev. Naslouchal jsem velmi pečlivě. Vyčerpalo mne to. Než jsem si stihl připravit protiargumenty, ponořil jsem se do hluboké meditační fáze. Škoda. Kdybych nemeditoval tak hluboce, mohl jsem se s ním seznámit. S tím blbounem, ke kterému holka vlídně promlouvá a on u toho klidně chrápe!!
Piškot Pišutka v.t.
Foto: Klidně si vodjede a mě tady nechá. To se dělá, tohleto?? No nedělá!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?