No, už je ráno, měly by vstávat. Jsem celá nervózní, no konečně budík. Panička se ňuchá s Anetkou, honem utíkám za nimi. Ještě, že má panička dvě ruce, jednu pro mě, jednu pro Anetku.
Tak hurá do koupelky. Miluji, když se panička koupe. Pochoduje po vaně, nakukuji dolů. Teď jsem se nějak moc naklonila, co to, ujíždí mi packa, pomóóc, padám! Co to je? Mokré to je :-((! Rychle pryč! Takové neštěstí a panička se mi směje. Aby toho nebylo málo, Anetku chytil amok a chce si hrát na hoňku. To je den, packy mokré, bříško mokré a musím zdrhat nebo mě ta plyšová koule chytí. Panička za námi přišla, rozhlíží se a ptá se, kde je to stádo slonů, co tu podle dupotu před chvilkou proběhlo. Pche, chabý pokus o žert, a že mě ta koule zmlátila, je jí úplně jedno :-(.
Tak, honem na stůl, ovonět kafčo a jogurt. Ta panička je hrozná, zvedá se a dává olízat kelímek Anetce, tak šup za nimi, mňam, snad mi něco zbude. Tak a už je čas jít vzbudit mládě. Jdeme na to i s Anetkou. Začneme do dveří mlátit tak vehementně, že panička rychle přiběhne a dveře raději otevře. Prý tak drahý budík jako jsme my dvě nikdo nemá.
Tak už jsme samy. Po vzoru Anetky honem na linku. Jsem moc ráda, že mě to naučila. Já jsem mnohem důslednější než Anet, očichám úplně všechno včetně sporáku, dřezu a odkapávače na nádobí. Pak si dám s Anet ještě trochu kočkování, podaří se mi shodit ubrus v jídelně a celá unavená jdu za Anetkou spát.
Jé, panička už jde. Tak honem honem, aby mě viděla, hop v kuchyni na stůl. Jaj, přehnala jsem to s odrazem a ta podložka se nějak klouže a ujíždí! Pomoc, já letím! Uff, jsem moc šikovná kočička. Shodila jsem úplně všechno ze stolu i okna, ale já jsem nespadla! Jen nevím, co ten binec tady, kdo to udělal? A co se to děje venku? Nějaký podezřelý rámus a tmavo. Honem na okno se podívat. Panička se dívá se mnou, prý se tam žení čerti??? To mě zajímá, hned bych se šla podívat. Jsem z toho úplně u vytržení a nervózně mrskám ocáskem.
Ha, panička vaří, honem jí pomoct. I Anetka se zvedá. Hurrá, dostala jsem kuřecí a do mističky, to se mi líbí. Úplně nesnáším, když nám panička krájí maso a krmí nás přímo, jako divou zvěř. Nechápu, co na tom Anetka s paničkou mají :-(.
Tak a jdeme si hrát. Sice se dívají na televizi, ale to ničemu nevadí. Otravuji tak dlouho, než mi hodí balónek. Beru a nesu zpět. A zase, hop a já jdu pro něj. Anetka se na mě s opovržením přišla podívat. Prý aportuji jako nějaký čoklík. Nerozumí srandě. Honem pro balónek a už ho nesu. Přestává mě to bavit, tak skočím za paničkou a chci si hrát. Taky nerozumí srandě. Vůbec se ji nelíbí, když se do ní s chutí zakousnu a zatnu drápky. Prý jsem nemožná kočka. A do toho ještě mládě: „Aretko, já Tě zabiju, Ty jsi fakt nemožná kočka!“ Asi přišel na ten rozkousaný káblík, co mu tak zbůhdarma čouhal z počítače.
Kočky, zdraví vás Aretka.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?