Plán B
Nevím, jak vy, ale já přistupuju k řešení problémů systematicky. Jsem zvyklá si všechno předem naplánovat a prostudovat příslušnou literaturu.
Ale pokud jsem v časové tísni, volím plán B. Volám kamarádky. Ještě jsem se neocitla v životní situaci, kdy by mě moje kamarádky nechaly na holičkách.
Takže nejprve telefonuji Janě – majitelce kocourka Sama z útulku. Hovor nepřijme a pošle sms: Jsem na zkoušce sboru. Zavolám později.
Hmm, později může být pozdě, pomyslím a vytáčím číslo do Českých Budějovic –majitelce kočičky Jenny. Vylíčím jí krátce situaci. Z tónu mého hlasu Kamila vycítí blížící se hysterický záchvat a začne se okamžitě operativně vyptávat: kam chodí kotě na záchod?
No jo, kočky se nevenčí, kočky mají záchod – uvědomuju si.
Musíš jí to ukázat, pořiď bedýnku se stelivem a ukaž jí to.
Jak, ukaž? Mám říct – hele kotě, tohle je záchod? Slušný koťata nečůraj v rohu, ale tady?
Jo, přesně tak, prostě jí tam posadíš a ukážeš jí, jak v tom má hrabat... neboj, kočky jsou úžasně chytrý, ona to pochopí...
Co pro ni máš k jídlu?
Mrknu na kotel rýže, který dcera uvařila (víš mami, já chtěla uvařit jen trochu, ale ono toho najednou bylo nějak moc... a ona to stejně nechce jíst...) Kamila rýži zavrhne – kup jí granulky a kapsičky pro koťátka, uvidíš, co jí bude chutnat. Jak to myslíš... co jí bude chutnat?. No, odpoví Kamila vyhýbavě... ony kočky nejedí všechno, víš. Musíš to vyzkoušet.
Tak jo, hlídej jí, říkám dceři, a my jdeme s tátou nakupovat. Za půl hodiny zavírají. Jedeme. Manžel ke mně cestou promlouvá tónem rezervovaným pro obzvlášť tupé jedince: kočky do bytu nepatří. Je to týraný zvíře, kočka v bytě. My jsme vždycky měli kočku – ale v domku se zahradou. Ne v bytě. Neblázni, prosím tě.
V obchodě mě okamžitě opouští a zamíří do sekce pily, sekery, střelné zbraně. Já zapluju do oddělení, kterému jsem se od minulého léta systematicky vyhýbala. Podaří se mi proklouznout okolo pamlsků pro psy. Tak dobře. Stelivo. Hmmm. Hledím na řady pečlivě vyrovnaných balíků. Zahlédnu prodavačku a předložím jí svoje dilema. Potřebuju stelivo. Pro kočku, dodávám.
Hm a jaký chcete?
No, to právě nevím, poradíte mi?
Prodavačka je zaskočená možností, že by mi měla radit. Ale já nevím, jaký chcete, opakuje.
No já taky nevím, jaký chci, zmocňuje se mne beznaděj.
Ale to byste měla vědět, odtuší prodavačka.
Měla. To je pravda. Člověk by měl vědět, co chce. Co se mi nechce, je začínat filozofickou debatu s prodavačkou v 8:40 večer před regálem se stelivem.
Máte nějakou zkušenost... třeba... nevzdávám se.
JÁ nemám kočku, pronese prodavačka opovržlivě, jako by tato možnost byla stejně přitažlivá jako extrakce osmičky vlevo nahoře. Nakonec se smiluje – lidi berou tohle docela často – kývne neurčitým směrem. Tak dobře. Popadnu balík. Teď ještě granule. Jsem zarputilá, ale prodavačka se rozradostní – jestli je to kotě, tak granule pro koťata. Je na nich napsáno Kitten, dodává důležitě a odchází se převléknout a zaplout do svého soukromého života bez koček.
Tak jo, beru granule pro kitten a přihazuji pár kapsiček.
Muž čeká u pokladny. Významně pohlédne na naskakující cifru na účtu. Jedeme domů a já v duchu přemýšlím, jestli jsem vybrala správně. Najednou zpozorním, protože se mi zdá, že manžel nesprávně odbočil: kam jedeš, prosím tě?
Do Klánovickýho lesa, oběsit se. Oznamuje mi muž vyrovnaně.
To mě rozveselí. Tak fajn, ale nejdřív mě hoď domů, musím učit kotě chodit na záchod!
| O sdílení
Raika 
8. července 2009 7:55
Vtipné, trefné - moc hezký deníček! Také vzpomínám na reakce manžela na kočku do bytu...dnes by z bytu klidně udělal kočkodrom.
janina.z 7. července 2009 22:10
Souhlasím s Ivou Goli !! Každé pondělí pro povzbuzení a potěšení další pokračování o výchově dvounožců!! Agátko, drž se :-))
Minda 7. července 2009 16:42
Hodně legrace si také užijete, až budete Agátce vybírat škrabadlo. Jak dnes
se vidím, jak jsem Mindě předváděla, jak se na něm brousí drápky. Nikdy bych
nevěřila,že jsem toho schopná a vidíte jsem dokonce i hrdá,že se mi to podařilo. Přeji Vám všem hodně radosti a humorných zážitků s Agátkou
tatiana 6. července 2009 22:42
Hezkýýýýýýýýý!
Humorné, veselé počtení, co člověka pohladí, těším se na další deníčky. Kočičky jsou chytré a bystré a umí s námi dvounožci neuvěřitelné věci. Za chvíli zjistíte, že jí posluhujete jak si ona mňoukne a ještě budete ráda, že vám to dovolí:-)))))))))))
Taťána 6. července 2009 21:10
No Agátko, dvounožku je třeba dovychovat!!! Stelivo z hypermarketu.... Snad aspoň ty granulky a kapsičky byly slušné značky.:-) A to je kolem spousta dobrých obchůdků pro zvířata. Tedy aspoň myslím, když se Vám cestou domů nabízí odbočka do Klánovického lesa. To jsme skoro sousedky. Tak nezapomeň, přitvrdit:-))))
Maxík 6. července 2009 20:03
Moc pěkné. A když vás manžel hodil domů, určitě se už do Klánovického lesa nevracel. :) "Kočku domů? Jedině vycpanou!" A po pár dnech se mnou manžel soupeřil v tom, u koho Maxík déle vydrží :). Těším se, jak Agátka všechno zvládla a už vás má i omotané kolem tlapičky.
janča 6. července 2009 19:41
Já vám to kotě tak záááávidím.. jak se budete poznávat, jak se budete smát, když si bude hrát, jak budete spokojeni, když vám usne na klíně, jak si vás bude omotávat kolem tlaply a nejvíc určitě manžela :-)) Doufám, že deníčků bude víc, moc se těším. J.
Leemet 6. července 2009 12:19
Krásný deníček - úplně mě dojal:)
Iva Goli 6. července 2009 10:22
Taký pekný liečivý denníček si prosím každý pondelok na zlepšenie nálady:))))) Ona si vás Agátka vychová, nebojte sa:))))))))))))))))
adelnik 2. července 2009 16:49
paráda, líbí, a mooooc!
Betty 1. července 2009 20:08
Moc pěkné počteníčko. Už se těším na pokračování. :-)))
Hana Kostková 1. července 2009 11:52
moc hezky napsáno, podobně jsme si před 10 lety pořídili pražského krysaříka. V sobotu ráno našel manžel inzerát, hlasovalo se jestli chceme pejska. A večer už byl náš Beník doma. Vybavení jsme sháněli až následující den. A kočičáka jsem dostala před dvěma lety jako dárek od dětí na kulatiny. Naprosto nečekaně. Ale mám je oba moc ráda.
Sylvie 30. června 2009 9:02
Tak takovy zapisek cloveka pobavi i potesi :-))))) MOc pekne napsano :-)
Milena 29. června 2009 21:36
Nádhernej, úžasnej, skvělej a hlavně humornej zápisek. Agátka má kliku, že se k vám dostala a vy máte vyloženě štěstí, že jí máte. Jako inspiraci. A my se díky tomu všemu můžeme, doufám, těšit na další vyprávění.
LA 29. června 2009 13:51
Agátka se koukám zabydlela a v dalším dílu si určitě zabere celý byt pro sebe. P. S. Dodatek k Luci 04: Plán C - na rozdíl od plánů A i B - vždycky vyjde.
Anna K. 29. června 2009 11:20
K oběma dílům:(Zvláště v dnešní neutěšené době) díky za typický autorčin smysl pro humor... a protože znám léčivou sílu kočičího předení, a miluju kočičí povahu, trochu vám i kočičí miminko závidím (a přeju) :). Agátce i celé rodině jen to nejlepší!
beta.1 29. června 2009 0:17
Také jsem se pobavila, je to zajímavě psaný denníček. Většinou se píší z pohledu čičin, ale z pohledu dvounohé je to také velmi pěkné a zábavné, díky za podání elixíru dobré nálady, bude se mi dneska krásně usínat s úsměvem na rtech:-)))))
Luci + 4 29. června 2009 0:12
PS: Legrace je, že když my, dvounožci, krmiči, kupovači steliva a poskytovatelé dalšího nezbytného kočičího sevisu, máme plán B, tak je téměř jisté, že chlupatí obyvatelé bytu už mají plán C, který naše plány převrátí vzhůru nohama:-))
Luci + 4 29. června 2009 0:10
Skvělý!! Prostě další úžasnej deníček...a další kočkomil se smyslem pro humor a nadhled! Paráda a už se nemohu dočkat dalšího zápisku.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 734x / 1x
