Mí milí kočičí přátelé!

Mí milí kočičí přátelé!

Jmenuji se Damián a nedávno jsem se stal členem velké modrokocouří smečky. Je tedy slušné se vám všem řádně představit a nadrápat o sobě pár řádků. Patřím v kočičí říši k představitelům tzv. nahatek, což má své výhody, ale i nevýhody. Jednou z nesporných výhod je, že se neobtěžuji a nikdy nebudu obtěžovat bezoáry. Další výhoda, co tak pozoruji, je, že nejsem dvounožci stejně jako můj chlupatý psí spolubydlící obviňován z pouštění chlupů. Mezi nevýhody absence chlupů patří především to, že mne někdy dvounožci oslovují poměrně podivnými jmény. Sem tam se spletou a osloví mě „krysíku“, „netopejre“ nebo „nahotino“ a to, uznejte, není příliš uctivé.
S dvounožci, kteří se stali mou rodinou, sice nebydlím příliš dlouho, ale reklamovat je určitě nebudu. Za těch pár dní jsem zjistil, že jsou hodní, ochotní a hlavně tvární. Ovládnout je nebude za chvíli problém. Ještě je nechávám myslet si, že pánem domu je dvounožec (na tuto pozici prý dvounožka dávno rezignovala), ale já vím své. Oříškem byl trochu chlupatý psí spolubydlící. Je služebně starší a o 20 kilo těžší, tak si myslel, že budu krotký. Velmi se zmýlil... Stačil jeden levý hák, jeden pravý a byl klid. Teda někdy si ještě něco dovolí, ale stačí trochu zaprskat a zase se stáhne do patřičných mezí. Účinná je i siréna, kterou má v hlasivkách zabudovanou dvounožkyně, jelikož vždy spustí, když se na mě chlupáč vrhá. To se pak lekneme všichni, včetně dvounožce.
Ale co jsem si doma vážně oblíbil, to je dobrá bašta a pohodlné spaní v posteli s dvounožci. Především dvounožkyně příjemně hřeje, když se jí obmotám kolem krku a hlavně se nehýbe, oproti dvounožci. Ten mě neustále budí svým převalováním se a slovy „běž vedle, panička se kvůli tobě hýbat určitě nebude, já ano“. Jsou legrační.
Tak, mí milí chlupatí i nahatí kamarádi, prozatím se s vámi loučím, budu vás určitě brzy informovat jak probíhá přebírání rodinných otěží. Opatrujte se!

Váš Damián

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama