Slibovali černého bráchu. Tolik jsem se na něho těšil. A včera přinesla mamka kočičí tašku a v ní něco. To něco bylo (a pořád ještě je) zrzavo bílé a je to HOLKA!!! To snad není možné. Urazil jsem se. Pořádně jsem ji prosyčel, aby hned věděla, kdo je tady pánem. No ale musím uznat, že se chovala slušně. Uvědomila si, že si nemůže dělat vůbec, ale vůbec žádné nároky. Celý večer seděla slušně pod židlí. Tedy kromě doby, kdy ji mamka odlapla a chovala a mazlila. Urazil jsem se. Vůbec s mamkou nemluvím. Když mě chtěla mazlit, pěkně od plic jsem jí to vysvětlil. Aby to správně pochopila, přidal jsem i dráp. Ani jsem u ní nespal. Mamka si mě snaží udobřit bonbónkama. Ty si sice vezmu, ale pohladit se nenechám a nenechám. Nemám čas ani na jídlo. Musím pořád hlídat mrňavýho vetřelce. Nemluvím ani s Besinou. Nechce mi s hlídáním pomáhat. No jasně. Ženský. Jen si k sobě čuchly. Asi se domluvily na neútočení. Čekal jsem na taťku, že udělá pořádek. Taky s ním nemluvím. Přišel a mohl se nad holkou rozplynout. A taky ji pojmenoval. Sisi - Sisinka. Jako nějaký bonbón. Kam se ten bonbón zase ztratil? Musím jí jít najít. Musím jí hlídat. Nikdo to za mě neudělá. Klidně jí nechají, ať chodí kam chce. Po mém území. Tohle jsem teda fakt nečekal. Místo kámoše na hraní jsem dostal mimino na hlídání.
Tak se mějte moji milí kocouři a kočičky. Až budu mít čas, zase napíšu.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?