Nový domov - návštěva u veta

Byla sobota, ráno po papáníčku a mytí tlapek jsem začal provádět ranní rozcvičku. Proletěl jsem domem jako tornádo, bral jsem to přes křesla, pohovku, chodbou do kuchyně na židle, stůl a zase zpět.
Po proběhnutí pár koleček jsem začal trénovat svoji mrštnost a zapojil do rozcvičky jinak lenošnou Ajshu. Moji pánici zatím seděli v kuchyni, snídali a kuli nějaké pikle. S Ajshou jsme stihli rozmetat všechno papání pro psiska a vylít misky s vodou.
A pak to přišlo - páník přinesl nějakou krabici s dvířky a strčili mne dovnitř. Jeli jsme v nějaké velké vrčící krabici, kterou nemám vůbec rád, což jsem taky dával náležitě hlasitě najevo.
Přijeli jsme k nějakému domu, pánici mne v krabici přinesli dovnitř a čekali jsme v nějaké bílé místnosti. Vůbec se mi tam nelíbilo, ale raději jsem na sebe neupozorňoval, "snad mne tady nechtějí nechat".
Po chvíli přišel nějaký velký dvounožec a šli jsme do další místnosti.
Páníček mi otevřel dvířka a lákal mne ven.
"Tůůůůdle, to víš, že jo, vylezu, až se mi bude chtít," a protože se mne snažil za pacičky a tělíčko vytáhnout ven, zapřel jsem se zadníma tlapkama o dvířka a nechtěl jsem ven. Takhle se prý tahala řepa.
"Ven mne nedostane ani náhodou."

"Ale, ale ale, copak to je?"
"Zbebělci, lumpové, tři na jednoho, to si troufáte co?"
Páník mne držel za přední pacičky a tělíčko, panička se snažila přitáhnout moje zapřené zadní tlapky a ten cizí velký pán tahal za tu ošklivou krabici a najednou jsem byl venku. Byl jsem celej vyděšenej a vůbec se mi tam nelíbilo. Panička a páník mne uklidňovali, říkali něco o nějakém vetovi a že se na mne jen podívá.

"Tak toto je vet?"
"A co to je?"
Úplně jsem se rozklepal. Sice na mne všichni mluvili, ale já jsem ani nemohl poslouchat. Pániček mne přidržel za pusinku a vet mi najednou otvřel pusinku a díval se mi do ní.
Vrrrrrrrr... měl štěstí, že mi páníček drží tlamičku, jinak bych mu ukousl celou ruku.

Pak mi najednou prohlížel moje krásná dlouhá ouška něčím studeným a lesklým. Cukal jsem sebou, jak jsem jen mohl, ale byla to nefér přesilovka, proto jsem začal hlasitě protestovat.
"Tak už dost!!!!!!!!"
"No konečně, ale to určitě není všechno, že?"
Začal mi ošahávat bříško a můj zadeček.
"... No tak to snad už stačilo, néééééé?"
"No konečně."

"Aůůůůůůů, co mne to píchlo do zádeček?" Lekl jsem se, ale chtěl jsem ukázat, že jsem pořádnej kluk, tak jsem nehl ani brvou.

Uf, to je prý všechno, panička mne objala a začala mne chovat, ne už žádná krabice. Panička mi vysvětlila, že to byla nějaká "injekce" proti různým škaredým nemocem.
Jěště páník nabral nějaké další krabičky a jeli jsme konečně domů.

Když jsme přijeli, musel jsem si honem dát svoje granulky a smetánku. Protože jsem byl unavenej, šel jsem si tochu schrupnout. No spinkal jsem až do večera, ale pak jsem už byl jako rybička a mohl jsem zase skotačit.

Tak to byla moje první návštěva u veta, a dlouho mne tam nikdo nedostane.

Přeji Vám dobrou noc,
Váš Chico I.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama