Stejně jako každý den jsem skákal po bytě a pral se s Fellon. Tu najednou přišla návštěva. Jéé, máme hosty, to já rád. Jsem totiž v sedmém nebi, když jsem středem pozornosti. Obdivovali mně, hladili, ale pak už mě to s nima nebavilo, tak jsem odešel pryč a a dál jsem škádlil Fellon. Po dlouhém povídání mě moje panička dala do přepravky a někam mě nesla. To se mi už tak nelíbilo. Najednou se přede mnou skrz přepravku ocitl veeeliký svět. Lekl jsem se! A proč by taky ne, vždyť jsem v životě nebyl venku! Najednou mě naložili do veeeliké plechové krabice a už jsem neviděl svou paničku, "tu hodnou holku", co mě hladila. Vyděsil jsem se a začal mňoukat. Mňoukal jsem celou cestu, až jsme vyšli z té plechové, hrozné krabice pryč. Znenadání se k nám řítila veliká chlupatá koule a už už mě čmuchala. Ani jsem se nevzpamatoval a byl jsem v hezkém pokojíčku. Jeeje, to byl teda stres. Přede mnou bylo hezké škrábadlo, miska chutných granulí a vody, postel a legrační chlupatý koberec pode mnou. "Co to má znamenat? Kde je moje smečka? A proč nejsem doma ve SVÉM pelíšku?" Rozmňoukal jsem se. Zalezl jsem pod postel a byl smutný :-((. Víčka jsem měl tak těžká... těžká... a už jsem spal.
Tak tak jsem se cítil první den v novém domově. Už jsem doma 2 týdny a jsem pán domu.
S pozdravem Pinocchio
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?