Koočky, to vám povím, není vůbec lehké být kočkou průzkumníkem. Už jsme byly skoro v cíli, jediné místo, kam nestoupla naše packa (mimo stolu a židlí, které jsou tááák vysoké) byla skříňka pod umyvadlem. A já se rozhodla zapíchnout pomyslnou vlajku přímo až nahoru, k holícímu strojku dvounožce. Plán byl dotažen do detailu, teď už jen počkat, až se dvounožci usadí do pokoje a zhasnou v koupelně... Můj černý kožíšek krásně splyne s okolní tmou... Můj čas přišel... Naposled jsem si lízla z misky z vodou, umístěné na úpatí hory Skříňka. A teď, Chill, mysli na každý pohyb, říkala jsem si... zadní nohy dolů, přední natáhnout, odraz... přední natáhnout... zaseknout... zaseknout... zaseknout... zaseknout... Jak to, že se nezasekávám?? Protože padáááám... Uáááá... miska s vodou... a já v ní... neeee... celá mokrá jsem vystřelila z misky, voda byla po celé koupelně, já celá mokrá, a dvounožkyně néé mokrá, ale naštvaná... A ještě k tomu vrchol nepokořen... Že já nebyla radši papouškem... ten to má jednodušší a určitě by ho teď nestudil kožich jako mě... rixfix... Nechala jsem se otřít do ručníku, infantilně opusinkovat (zlost už přešla ve starost o moje zdraví) a zalezla jsem si do pelíšku... A já tak chtěla pronést větu "Je to malý zásek pro kočku, ale velký pro kočkovstvo", Tak snad... příště...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?